Vykračoval jsem si, měl jsem docela radost, že mě to donutilo jít, protože stromy kvetou, sluníčko se taky předvádělo a přívětivá příroda je vzácná.
Jen jsem si říkal, že je škoda, že jsem s sebou neměl Jamieho T. (jedenadvacetiletý Jamie Treays z Wimbledonu, další britský "objev"). Banální situace, banální závěr.
Deska Panic Prevention nic víc nepotřebuje. Jenom vás a veselý vycházkový krok po kostkách dlažby popovodňově rekonstruovaného nábřeží. Když se mě někdo ptal, jestli se mi Jamie T. líbí, řekl jsem, že ne, ale že myslím, že vám se to líbit bude.
Když to teď poslouchám, uvědomuju si, že se mi to nejenom nelíbí, ale že mě to trustafariánský (trustafariáni – bohaté bílé děti, které hulí trávu, nosí dredy a tváří se, že jsou chudí zahálčiví hippies, protože je to cool) hejkání na měsíc, s hubou zkřivenou jamajským přízvukem, ty přebasovaný vibrace a povolený struny na španělce nebetyčně iritujou.
Jak blbý vodmumlaný Don‘t Worry Be Happy bez nápadu. Jak dementní James Blunt. Klučičí Lilly Allen. Styl MySpaceovýho ložnicovýho písničkářství plus fous něčeho elektronickýho, jako třeba dancehallu, na chuť.
Je to laciný, tak asi do metra – ty vyřvávající chlápci v kostkovanejch kalhotách s kloboukem, reprákem v kostkovaný tašce na kolečkách, co jste dali babičce k Vánocům, a sladký dřevo.
Tam, kde si Madness a Clash a další povídači britského ska/post/punku, a The Streets, brali od toasters (toasting, též raggamuffin – vokální technika dancehallu, taneční odnože reggae), Jamie T. místo punku nebo beatů přidal bělošské písničkářství, akustické reggae Bedouin Sound- clash (kanadská kapela, která zní úplně jako Jamie T., akorát líp), flašinetářství, lo-fi vervu, intimitu a ulítlost. Fakt myslím, že se vám to bude líbit.
JAMIE T. - Panic Prevention
Virgin/EMI, délka CD 45:33
