Novátorství, experimenty či odvážné literární postupy od pátého dílu této ságy pro děti opravdu čekat nelze: nic to však nemění na tom, že je to vtipná a výborně napsaná kniha.
Rowlingová skutečně rozvíjí zavedená schémata. Příběh opět začíná trýznivými prázdninami v Zobí ulici u Dursleyových, ale než se Harry tentokrát dostane do Bradavic, dojde čtenář někam ke straně dvě stě.
V Londýně totiž sídlí „velitelství“ řádu Fénixe, tajné organizace, která se postavila proti Voldemortovi, když si odpovědné orgány stále zakrývají oči klapkami.
V Bradavicích pokračuje školní rok tak, jak jsme zvyklí: nový učitel obrany proti černé magii, Hagridova neutuchající vášeň k obludám všeho druhu, finále v tajemném podzemí i rozlousknutí záhady v Brumbálově pracovně.
Pátý díl Harryho Pottera se ze všech dosavadních částí nejméně podobá detektivce: nehádáme, která z postav je skrytým služebníkem zla. To vstoupilo do Harryho světa naprosto otevřeně, ať již v podobě temného pána a černokněžníků Smrtijedů nebo omezeného ministerstva kouzel, které ignorováním hrozícího nebezpečí přinejmenším extrémně ztěžuje pozice dobra. Není to jen zlo v krystalické, abstraktní podobě, je to i „denní“ zlo nesmyslných a rigidních oběžníků, které vydává nový vyučující obrany proti černé magii, jedna z nejodpornějších postav celé dosavadní série příběhů vůbec.
Celý příběh vnímáme Harryho očima: právě v tom je síla i nepopiratelné mistrovství Rowlingové. Jak Harry stárne a zraje (a čtenář s ním), komplikuje se i svět kolem něj. Harry již není nevinné dítě, oddaně poslouchající rady dospělých. Je to naštvaný puberťák, který přestává věřit autoritám a snaží se spoléhat především sám na sebe. Zároveň se však musí učit nést vinu za zbytečnou smrt blízké a milované osoby, kterou nepřímo a nechtěně způsobí. Hranice mezi dobrem a zlem přestává být ostrá. Harry zjišťuje, že jeho zbožňovaní rodiče byli obyčejní smrtelníci s chybami, naopak lidských rysů nabývají příšerní Dursleyovi.
K Harryho dospívání patří i pokusy o první rande. Jinak sebevědomý výrostek náhle ztrácí půdu pod nohama a přemýšlí, zda by nebylo lepší, kdyby se v Bradavicích místo čar a kouzel učilo, jak se vyznat v nepochopitelném holčičím mozku. Nejvyspělejším z trojice kamarádů je - jak jinak - svědomitá Hermiona, zatímco Ron si musí vybojovat zpátky ztracené sebevědomí.
Dalším silným rysem psaní Joanne K. Rowlingové je bohatá imaginace. Nejenže pečlivě využívá všechna kouzla, triky a nápady z předchozích dílů (na scénu také poctivě a nikoli samoúčelně vrací staré postavy, například Zlatoslava Lockharta), ale magický svět nadále rozvíjí a prohlubuje. Máloco je v Harry Potterovi použito nahodile. Rovněž pátý díl přesvědčuje o tom, že je součástí pevně budované struktury, spějící k mohutnému finále. A navzdory tipům, že zatím poslední část heptalogie bude nejtemnější, na konci svítá naděje. Temná moc sice stále roste a sílí, ale kouzelnický svět se konečně poprvé sjednotil a vyhlásil zlu otevřenou válku.
 Spisovatelka J. K. Rowlingová |
 Britští herci Daniel Radcliffe (vlevo) a Emma Watsonová (vpravo) a spisovatelka J. K. Rowlingová na londýnské premiéře filmu Harry Potter a Tajemná komnata, 3. listopadu 2002. |
 |
 Chlapec s pátým dílem Harry Pottera u makety profesora Brumbála. (21. června 2003) |
 Po nové knize se v Londýně jen zaprášilo (21. června 2003) |
 |
 |
 Nový Harry Potter se prodává i v Malajsii. (21. června 2003) |
 Harry Potter v angličtině dorazil i do Prahy. Jeden z knihkupců rozbaluje "embargovaný" balík knih. (21. června 2003) |
 Harry Potter v angličtině dorazil i do Prahy. Jeden z knihkupců ukazuje dvě verze knihy. (21. června 2003) |
