Anebo se pokusíme přistoupit ke spisovatelovi se svou víceméně nespecializovanou čtenářskou zkušeností. To si však žádá přinejmenším jeden předpoklad: přeložené texty musí být obecně "kompatibilní" s naším kulturním vnímáním a prostředím, musí mít nám srozumitelný "režim řeči". O Askildsenově povídkovém výboru Hřebík v třešni a jiné povídky to lze prohlásit s docela klidným svědomím.
Hrdiny tu jsou převážně muži středního nebo pokročilého věku narážející na nezájem okolí či se dobrovolně uzavírající do samoty nebo stižení pozdním prohlédnutím, po němž už zůstává jen bolest, protože na změnu života nezbývají síly ani čas. V nejdelší z povídek - Carl Lange - je stejnojmenná ústřední postava policií nesmyslně podezírána ze znásilnění nezletilé dívky. Obviňování Langa zcela znejistí, rozloží mu integritu, donutí ho chovat se právě tak, aby byl podezřelý. Jako bychom tento i ostatní příběhy již kdysi četli, možná to tehdy bylo trochu jinak a určitě od někoho jiného, ale v podstatě už to známe. Víme, že k těmto příběhům patří jistá míra vykonstruovanosti, modelovosti i autorské schválnosti a napruženosti. Poznáváme, že Askildsenovy variace jsou nejsilnější tam, kde se mu podaří krátkou, všední situaci figur metaforizovat v obraz celkové životní tragiky, strašné mezilidské průrvy (výtečný je v tom zejména Zakopaný pes, nejlepší číslo knihy).
Martin Humpál v doslovu přináší vedle dávky důležitých informací také interpretující soudy. Jestliže například tvrdí, že "pro většinu Askildsenových próz je typická detailní jazyková propracovanost, tematická i motivická sevřenost a významově bohatý podtext", potom se zejména první z údajných vlastností oněch próz buď vytratila při překladu, anebo jde o mýlku v samém základu. V prózách totiž převažují krátké, obyčejné věty, jimž by občas prospěla bohatší slovní zásoba ("Pokoj má jen jedno okno, které přesahuje chodník jen horní částí, a tak se na venkovní svět dívám zdola. Ten svět není velký, ale někdy mi připadá velký až až."). A píše-li Humpál o "beckettovské naléhavosti" a "camusovské výzvě", které je možné rozpoznat v Askildsenových textech, můžeme tato sousloví brát pouze jako pocitová vyznání používající efektní termíny či jako slepotu experta adorujícího svůj předmět studia; v žádném případě tím nejsou seriózně vytýčena hodnotová měřítka! Beckett byl jen jeden, Camus též, Askildsenů jsou desítky či stovky; Nora si můžeme, nikoli musíme přečíst.
Kjell Askildsen: Hřebík v třešni a jiné povídky. Přeložili Martin Humpál, Zuzana Hlavičková a Veronika Dusková, doslov napsal Martin Humpál. Mladá fronta, Praha 1998, 144 stran, náklad a cena neuvedeny.
