Beatles jsou větší než Ježíš, to je dávný, už zpočátku překroucený a od té doby nesčetněkrát citovaný výrok Johna Lennona. V polovině 60. let vyvolal šílenou reakci na religiózně vypjatém americkém jihu, dnes už snad tolik nedráždí.
Lennon přitom jen poněkud nešikovně vyjádřil to, co bylo očividné. Beatles vstoupili do života mládeže napříč kontinenty i kulturami. Pokud už nezasáhli víc lidí než křesťanství, pak určitě působili na místech, kam síla Svatého stolce nedosáhla. Vždyť jejich hudba dostávala do varu davy v protestantské Skandinávii i v katolických zemích jižní Evropy.
Svými koncerty Beatles dobyli Ameriku i Japonsko. A s nadšením je poslouchala mládež i v zemích, jež náboženství programově potíraly – v Sovětském svazu a celém východním bloku. A tady se do příběhu legendární liverpoolské čtveřice dostává příběh o dvě generace mladšího fanouška.
Vzpomínám si, jak jsem krátce po převratu mířil s maminkou do obchodu pro kazetu "Help!". Tátovi k narozeninám. Na obalu (a ty obaly audiokazet byly skutečně mrňavé) postávali čtyři chlapi v zeleném a divně máchali rukama.
Maminka angličtinářka mi navíc vysvětlila, že ta kapela se jmenuje Brouci. Ty postavičky s krovkami ve mně budily podezření. Ovšem jen do doby, než jsem se zaposlouchal. Capart odkojený dětskými písničkami socialistické provenience na tohle nebyl připravený.
Vánoce v září
Obehrál jsem tu kazetu snad milionkrát. A přišly další desky. Připadal jsem si jako archeolog, jenž odstraňuje jednu vrstvu za druhou a objevuje nové a nové skvosty. Jenže málokdy sestaví celkový obraz, což v době stahování z internetu platí doslova. Po letech jsem zjistil, že některé písně nemám, ne že bych je neznal, ale po všem tom nahrávání z rádia a hledání na síti vzaly prostě zasvé.
BrouciBeatles vznikli z kapely Quarrymen, již založil John Lennon na střední škole v roce 1956. |
Po letech modliteb mě rockový bůh vyslyšel. Když se přede mnou konečně objevil komínek čtrnácti CD (a zde je na místě poděkování mému šéfovi, jenž mi ten posluchačský zážitek a dvě probdělé noci umožnil), měl jsem takové Vánoce v září. Teď, v říjnu, po novoroční kocovině, se pokusím shrnout své dojmy.
Rané desky prokoukly
Ze začátku jsem udělal chybu. Jako první zamířila do přehrávače deska Abbey Road. Vznikla v roce 1969 a byla to poslední nahrávka, kterou spolu Beatles pořídili. Těšil jsem se na "vymazlený" zvuk, jenže nic tak převratného se nekonalo. Jistě, písně zněly o něco silněji či plněji než ze starého CD, jenže co na takovém albu vylepšovat? Bylo nutné změnit taktiku.
A tak jsem se vydal na úplný začátek. Skladba Please Please Me vyšla začátkem roku 1963 jako druhý singl Beatles a konečně kapele vydobyla první místo v britské hitparádě. O čtyři měsíce později dala jméno jejich debutové desce.
Vznikla, na dnešní poměry nepředstavitelně, během jediné dvanáctihodinové nahrávací frekvence. Beatles točili živě na tehdy jediné dostupné čtyřstopé magnetofony. A posluchače musí zarazit, jak jasný zvuk dokázali technici vydolovat třeba z bubnů v převzaté písni Anna (Go To Him).
Že nejvíce "prokoukly" rané desky, potvrdí i album With The Beatles. Jednotlivé písně jsou tak perfektně odšumené, že zřetelně slyšíme malé zakvíknutí při výjezdu po struně v akustické Till ThereWas You či přeslechy z mikrofonů mimo zpěv: při nahrávání skladby Don’t Bother Me asi někdo upovídaný nerespektoval červené světlo. Jako dokument doby působí rozhozené stereo (hudba jen vlevo, zpěv jen vpravo) v Little Child, ve sluchátkách zní pekelně.
Kvalitní sluchátka vůbec dávají písním v podstatě nový rozměr. A jsou to mnohdy drobnosti, jež zaujmou až nyní. V úvodní skladbě desky Beatles For Sale nazvané No Reply se najednou v refrénech vynoří temné piano, v A Hard Day’s Night zase pod celou slokou duní v zběsilém rytmu perkuse. Normálně nepostřehnutelné, ale přítomné, a proto náladotvorné. A teď je to konečně slyšet.
Help! jako znovuzrozená
Digitální čištění nejvíc prospělo akustickým písním.Třeba McCartneyho kousky And I Love Her či I’ll Follow The Sun znějí, jako by vylezly z moderních digitálních mašin. Přitom nepostrádají neopakovatelné kouzlo analogového záznamu.
UkázkyUkázky z remasterovaných písní najdete na www.thebeatles.com. |
To když do úvodní akustické kytary v Yesterday začne McCartney zpívat. V uzavřených sluchátkách se ozve trochu šumu v pozadí. V této jediné písni. Bohatě to však vyváží zvuk Lennonovy Ticket To Ride. Píseň stojí na harmonicky zajímavém riffu, který se navíc hraje na dvanáctistrunnou elektrickou kytaru. A v nové úpravě zní luxusně.
Příjemné šoky
Mým favoritem je ovšem následující deska Rubber Soul. Už v roce 1965 to byla "vymazlená" nahrávka. Beatles se tehdy pustili do řady experimentů, textových i hudebních. Zde v písni Norwegian Wood (This Bird Has Flown) zazněl poprvé indický sitar, objevila se tu tklivá Michelle, bravurním klavírem George Martina ozdobená In My Life i minimalistická Wait.
Že to musel být pro posluchače příjemný šok, poznáte i dnes. Po celkem konvenční Help!, kde skladby první strany desky proslavil film, zatímco ty z druhé vznikly vesměs narychlo v pauzách mezi filmováním, je tohle ráj pro uši. Právě touhle nahrávkou se z Beatles začaly stávat legendy. Je znát, že deska byla vyvážená. Nový master kvalitu původní nahrávky jen podtrhuje.
Následující desky už žádné velké překvapení neskýtají. Dle očekávání se zvukově od originálu tak moc neliší. Přístroje by asi mluvily jinak, ale lidský sluch je nástroj velmi nedokonalý. Na své si přijdou posluchači až s výběrem singlů nazvaným Past Masters.
Jak to vlastně bylo...
|
V našich končinách totiž britským singlům pšenka příliš nekvetla, český posluchač je odkojený spíše deskami. Některé singlové verze se však od těch albových dost liší. Například Let It Be ze stejnojmenné poslední desky, kde je úplně odlišné kytarové sólo. Důvod? Píseň vznikala na mnoho pokusů. A když pak už po rozchodu Beatles dostal pásky ke zpracování producent Phil Spector, sáhl prostě po jiné z verzí.
Větší než Ježíš?
Takže má cenu si docela nákladný komplet pořizovat? Pro skalní fanoušky zcela jistě, protože je to prostě další díl do skládačky velké legendy. Poslouží však i ostatním, kteří by chtěli k hudbě Beatles přičichnout nově. Všechny oficiálně vydané písně, navíc ve velmi luxusním provedení.
Milé jsou taky minidokumenty na každém z CD. Trvají sice jen kolem tří minut, ale autentická vyjádření Beatles a Martina k tomu, jak dané album vznikalo, je zábavné sledovat. Totéž platí pro bohatě provedené booklety, kdy člověk konečně zjistí třeba to, jak vypadaly původní zadní stránky přebalů.
A pak se také díky vydání kompletu potvrdila Lennonova slova o velikosti jeho kapely. Kolem 9. září byli "Beatles" skutečně větší než "Ježíš". Tedy měřeno tím, jak často tato slova lidé vyhledávali pomocí služby Google.
