Na podzim roku 2003 se Jan Svěrák těšil za kameru. "Chystáme s tátou Vratné lahve, film pro radost. Premiéru plánujeme do roka, na podzim 2004," sliboval. Místo natáčení však přišla roztržka mezi scenáristou-otcem a režisérem-synem. Film se odmlčel; dva roky trvalo, než vstal z popela.
S odstupem se zdá, že odklad Vratným lahvím jen prospěl, i spor uvnitř rodiny přebolel. Ale tenkrát by sotva kdo vsadil na to, že se úspěšný tandem dá znovu dohromady.
Uvidíme za rok, řekli si po roztržce
Po Tmavomodrém světě, který ze svěrákovské linie vybočil, si duo Svěrák + Svěrák řeklo, že se vrátí ke komedii. I jejich britský koproducent Eric Abraham nadšeně hlaholil - Ano, uděláme levný český obyčejný film, který si zase pořádně užijeme!
Přesně tak vznikal oscarový Kolja: malý štáb, pár herců, skoro rodina. I vztah svěrákovského dua se zdál ideální. Syn se smál, že povinnou vzpouru si odbyl ve dvaceti letech, kdy otcovu tvorbu, hlavně písničky pro děti nebo televizní show, vnímal hodně kriticky.
"Až časem jsem si uvědomil, že v té obrovské produkci, kterou já bych nikdy nevyplodil, táta nikdy neklesl pod úroveň vkusu. Tím má rebelie skončila. Dnes ji vedu jinak," říkal.
Jak, to ukázal vzápětí. Od února 2004 měli točit, těsně před Vánocemi 2003 režisér stručně oznámil: "Rozhodl jsem se ten film uložit k ledu." Důvod? Otcovu scénáři nevěřil. "Mrzí mě, že jsem to rozhodnutí dlouho odkládal, věděl jsem, že mu tím ublížím. Ale film, o kterém jsem nebyl přesvědčen, by mu ublížil víc."
Tehdy se dohodli, že se na Vratné lahve po roce znovu podívají, jestli se dají přepsat tak, aby režisér změnil názor. Na podzim 2004 měl premiéru portrétní dokument Jana Svěráka o Zdeňku Svěrákovi Tatínek, jenž měl původně vrcholit záběry z natáčení Vratných lahví; místo toho v něm zveřejnili hádky nad scénářem.
Svěrák starší tu dokonce cituje, jak ho kárala vlastní manželka: Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat! Nicméně zkusil napsat další verzi pod heslem: "Když už je zaděláno na srandu a ona nevykvete, je to hřích."
Už je to smutno-veselé
Důvod, proč krátce před první klapkou natáčení zrušil, shrnul tehdy režisér: "Do novin jsem řekl tři věty, o čem to bude. Zjistil jsem, že je v nich všechno, takže už nemám důvod ten film točit. Buď naší společné dílně odzvonilo, a pak tomu tak mělo být, nebo spolu ještě něco uděláme - a to by bylo hezké."
Vyšla druhá varianta; loni v březnu vznikly první záběry upraveného příběhu učitele, který místo důchodu brigádničí v supermarketu u výkupu lahví. "Nová verze se víc točí kolem hlavní postavy a jeho rodiny. Táta zapojil do příběhu osobní zkušenost s podzimem života a teď to funguje - je to osobní, pravdivé a smutno-veselé," tvrdí Svěrák mladší.
I Svěrák starší z odstupu uznává: "Je to dlouho odkládaný porod, ale nový scénář je lepší, soustředěnější. Zmizely z něj věci, které nebyly nutné a s tématem nesouvisely."
Od nostalgie dětství k pošetilosti stáří
Vratné lahve vedou svého autora a herce po stopách minulosti vlastní rodiny. Za katedrou stál, ještě než se začal věnovat psaní a hraní; role učitele ho zavedla před školu, kam chodily obě jeho děti a on sám na rodičovská sdružení. "To jsem netušil, že Honza tu bude jednou režírovat," vypráví.
Před úpravou Vratných lahví Zdeněk Svěrák řekl: "Znovu si je přečtu a buď se ve mně probudí někdejší šprajc - Já vám ještě ukážu!, nebo naopak - Já už vám neukážu." Výsledek shrnul jeho syn větou: "Teď by bylo škoda to nenatočit!"
Takže je hotová volná trilogie, kterou podle režiséra spojuje podobný styl, nálada a otcovy osobní zážitky přenesené do rodinných příběhů na pozadí doby. A v čem se liší? "Obecné škole vládla nostalgie dětství, Koljovi příběh a Vratným lahvím pošetilost stáří."
