Jak televize pěstují tiché pokrytectví

  • 4
Týden trvala národní filmová přehlídka Finále Plzeň, týden o ní přinášela Česká televize pořad Festivalové bubliny. Podobnost s obdobným tradičním cyklem reportáží z karlovarského festivalu bila do očí, i když Plzeň neměla k dispozici ani zahraniční hvězdy, ani moderátora Marka Ebena, který z každé zprávy vykouzlí hříčku a nepotřebuje fráze typu „hostům jsme položili záludnou otázku“.

Zůstává záležitostí televize, jak má poutavý festivalový pořad vypadat, aby jen neplnil holou informační povinnost. Ovšem podstatnější otázkou je, proč dostalo prostor právě Finále - a ne někdo jiný. Proč Finále, které se týká pouze českých filmů, vesměs už představených v pravidelném magazínu Kinobox, nemluvě o nedávném přímém přenosu z udílení cen Český lev, kde z velké části soutěžily tytéž snímky.

Proč Finále, a ne třeba Academia Film v Olomouci, festival s mezinárodním statutem pořádaný ve stejné době. Proč zrovna plzeňská přehlídka, a ne jiná ze zhruba třiceti, jež se v tuzemsku konají a které nyní dostaly do ruky silnou zbraň. Mohou totiž na Kavčích horách žádat: My jsme záslužnější, světovější, umělečtější, máme více diváků i unikátních hostů... Jak se může ČT bránit? Buď vyhoví všem, což je sebevražda, nebo přizná, že coby koproducent většiny českých filmů si na zviditelnění Finále přihřívá vlastní polívčičku.

Televizní pokrytectví ovšem není jen zdejší specialitou. Dokument britské BBC Život v televizi, sám o sobě dost zajímavý, byl navíc i příkladnou ukázkou konkurečního boje ve stylu „útok je nejlepší obrana“. Stanice veřejné služby zde podrobila tvrdé etické kritice komerční hity z módní vlny takzvané reality show - hry jako Velký bratr či Kdo přežije?, v nichž kamera bez přestávky a bez zábran sleduje vzájemné „vybíjení“ soutěžících i v těch nejkrutějších a nejintimnějších situacích.

Dokument byl natočen nanejvýš korektně: dal slovo účinkujícím, kteří tvrdili, že se stali naivními objekty manipulace, i komerčním stanicím, jež se hájily, že lidé se podobných soutěží účastní dobrovolně a po odborném pychologickém testu. Nechybělo tu sice oblíbené rýpnutí, že tenhle typ podívané, který hledá stále tvrdší prvky v násilí a sexu, vychází z „americké tradice ponižování“ včetně případů, kdy jsou lidé přilákáni před kameru lživou lstí, ale slovo dostal i oponent Jerry Springer, který připomněl, že od BBC také nedostal otázky předem.

Navenek tedy vyvážená profesní práce. Nadto však dokument přiznal, že právě Velkými bratry přetahují komerční stanice diváky bezmocné BBC; ta reagovala vlastní verzí podobné soutěže, ovšem vydává ji za ušlechtilejší, protože v ní nejde o peníze, nýbrž prý o sociologickou sondu. Oklikou tedy i tahle vzorová výspa nekomerčních stanic přiznala jejich novou strategii, kterou lze s nadsázkou popsat takto: my slušní sice neukazujeme pornofilmy, ale když natočíme kritický dokument o výrobě pornofilmů, diváka přilákáme taky, a ruce máme čisté.

,