Osud plavovlasé Corinne Hofmannové, jež žila čtyři roky v keňské vsi s domorodcem, zrodil knižní bestseller a stejnojmenný film v režii Hermine Huntgeburthové, který právě přichází do českých kin.
Nic v něm není vymyšleno; stačil však zaznamenat jen část zážitků ženy, o níž režisérka říká: „Asi ji tak jako nás okouzlila hlavně Afrika.“
Jenže Corinne Hofmannovou okouzlil hlavně jeden Afričan. Dívce ze Švýcarska, po matce Francouzce, po otci Němce, jež vlastnila butik a plánovala svatbu, bylo šestadvacet let, když v roce 1986 poprvé trávila s přítelem dva týdny v Keni. Tam zažila lásku na první pohled.
„Vypadal jako mladý bůh,“ popsala mladého Masaje, bojovníka kmene Samburu. Vzápětí ho ztratila z očí – přesto okamžitě opustila snoubence, zůstala v Keni, muže svých snů jménem Lketinga tu pracně vyhledala a v zapadlé vsi s ním žila čtyři roky. Jen jednou si zajela domů, aby prodala svůj obchod a přivezla peníze.
Bydleli v chýši, spali na zemi, žena zažila malárii, žloutenku, strach při porodu i rány, když si ve vsi otevřela krámek, což žárlivému a hrdému muži vadilo. Roku 1990 se s roční dcerou Napirai vydala do Švýcarska. Manžel svolil až po dlouhém váhání – bál se, že už je neuvidí.
Osm let po návratu vydala Hofmannová Bílou Masajku, v níž vylíčila své zážitky. Kniha vyšla už v šestnácti jazycích a prodalo se přes čtyři miliony výtisků. Tím však příběh neskončil.
Roku 2003 představila autorka pokračování Zpátky z Afriky, kde popisuje, jak bez peněz a povolení k pobytu začínala od nuly v civilizaci, jíž odvykla. Na dálku usilovala o rozvod, jenže nezvěstný Lketinga propíjel majetek, který mu nechala, zatímco ona dál podporovala jeho rodinu a dopisovala si s jeho bratrem.
Loni vyšel závěr trilogie, Shledání v Barsaloi. Hofmannová tu vypráví o své návštěvě v Keni: po čtrnácti letech, v doprovodu fotografa, který zaznamenal její vstřícné uvítání ve vesnici od bývalé tchyně, muže i švagra.
Hofmannová zase uznala, že život na africkém venkově, kde se živila jen mlékem míšeným s krví a kozím masem, se pomalu zlepšuje.
Filmaři si ho zkusili na vlastní kůži. „Každý den od pěti ráno do sedmi večer jsme točili v horkém, prašném, větrném prostředí,“ vzpomíná představitelka titulní role Nina Hossová.
„Spali jsme ve stanech, sprchovali se pod širým nebem. Ale navzdory obtížím to bylo dobrodružné, zvlášť pro mě,“ směje se. Měla totiž zároveň role v německých divadlech, takže občas nasedla do cessny, z divočiny přeletěla do Berlína a šla rovnou na jeviště.
