Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se ze špeha stane anděl strážný

  1:00aktualizováno  1:00
Prvotina režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka Život těch druhých se stala nejúspěšnějším německým filmem posledního roku. Za necelý čtvrtrok od premiéry ji v Německu vidělo jeden a půl milionu diváků. Film byl již prodán do více než dvaceti zemí.

Život těch druhých, snímek z filmu | foto: www.movie.de

Důstojník Stasi vyslýchá čtyřicet hodin muže, jehož soused uprchl z NDR. Pořízený záznam pak demonstruje na přednášce pro posluchače vysoké školy Státní bezpečnosti. Dejte si ruce pod stehna dlaněmi nahoru! zní z magnetofonového pásku povel zadrženému.

Následuje demonstrace čichové zkoušky pro strážní psy. Nelítostný výslech vyvolá v jednom ze studentů odpor. Odvažuje se zeptat, zda je tato procedura v souladu s humanismem. Docent jej poučí lekcí z třídního boje a na prezenční listině si u jeho jména udělá háček. Jsme ve východním Berlíně roku 1984.

To je úvodní scéna ze stočtyřicetiminutové prvotiny režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka. Ten staví Gerda Wieslera, zmíněného docenta, kapitána Stasi a odborníka na odposlouchávání, do centrafilmu. Herec Ulrich Mühe jej podává jako musilovského člověka bez vlastností, jehož nenápadný zjev maskuje mentalitu rozeného zvědavce.

Pro Wieslera je vše předmětem sledování; jeho senzibilita okamžitě registruje "odchylky od normálu“ všednosti reálného socialismu. Jednou z takových odchylek je i dramatik Georg Dreyman, který svůj poměr s režimem oslavovanou divadelní hvězdou Christou-Marií Sielandovou vystavuje tak na odiv, že jejich milkování může Wiesler sledovat z okna svého bytu.

Nikoli náhodou von Donnersmarck situoval příběh do roku George Orwella. Gorbačov sice ještě není u moci, ale v aparátu Stasi už nepanuje ani sebevědomí 50. a 60. let, ani smutně proslulá pruská morálka.

I čekistické přesvědčení o ideologické superioritě vůči kapitalistickému systému vykazuje trhliny. Symptomy eroze se vplížily dokonce i do kantýny Stasi, kde si malé šarže vyprávějí protirežimní vtipy.

Nicméně: hustá síť donašečů funguje bezchybně nejen v kruzích disidentů, nýbrž i v divadlech. V jednom z nich je uměleckým pilířem hvězda Sielandová, kterou pod pohrůžkami zákazu vystupování Stasi donutila k donášení; kromě toho herečka v zájmu své záchrany provozuje sex i s ministrem kultury.

O tom nemá zdání ani dramatik Dreyman a zpočátku ani superšpicl Wiesler. Jeho pracovní intenzita ovšem enormně vzroste, když jeho tým dostane za úkol nepřetržitě odposlouchávat dramatikův byt. Vynalézavý Wiesler zřídí na půdě činžáku, v němž je Dreymanův příbytek, jakési odposlouchávací studio.

Od této chvíle jsou i ty nejbanálnější a nejintimnější rozhovory detailně zapisovány do protokolů svazku s názvem HGW XX/7. Wiesler se na svůj úkol koncentruje natolik, že když pár není doma, prohledává "napíchnutý byt.

Při listování knihami najde zalíbení v poezii Bertolda Brechta. Styk senzitivního Wieslera s uměním se ukáže být počátkem procesu, během něhož se špicl začíná vžívat do osudu dramatika. Ačkoliv zjistí, že se Dreyman stýká s disentem, stává se ze špicla anděl strážný...

Paralely
Von Donnersmarck vede ve svém příběhu vzdálený dialog se slavným Orwellovým románem. Nicméně odhalení a potrestání špicla Gerda Wieslera, tohoto východoněmeckého Winstona Smitha, nekončí tak beznadějně jako v negativní utopii 1984, nýbrž smířlivějším epilogem s příchutí hořkosti kdesi v počátku 90. let. Vzdálené paralely s románem 1984 je možno vést i v rovině formální.

Tristnímu světu Eurasie odpovídá v Životě těch druhých do posledního detailu přesná obrazová, zvuková a atmosférická rekonstrukce bývalé NDR včetně šestiproudé dálnice, po níž nejezdí žádná auta s výjimkou služebních, prázdných a spoře osvětlených nočních ulic a opadávajících fasád.

Precizně pointované scény plné kuriózních až absurdních detailů vystihují nehumánnost režimu. K těm nezapomenutelným patří výstup Stasi-experta přes psací stroje, které byly v NDR přesně registrovány, aby mohli být rychle odhaleni samizdatoví autoři a jejich pomocníci.

Herec Ulrich Mühe našel pro postavu Wieslera inspiraci v  postavě soukromého detektiva z Coppolova filmu Rozhovor (1974). Podobně jako Gene Hackman u Coppoly, i Müheho introvertní důstojník je osamělým asketou, jehož fascinuje soukromí odposlouchávaných. Tento zdánlivě optimální osobnostní profil špeha zavede jak amerického, tak i německého protagonistu na cestu k sebedestrukci.

Až dosud se německá kinematografie vyrovnávala s komunistickou totalitou formou komediálního zlehčování (Hrdinové jako my, Národní lidová armáda) či dokonce muzikálové parafráze (Sluneční ulice). Pouze Beckerův snímek Good Bye Lenin! v náznacích poodhalil křivou tvář Honeckerova režimu.

Životem těch druhých von Donnersmarck nasadil nová měřítka, jimiž v Německu bude poměřován každý další pokus o vyrovnání s komunistickou minulostí.

Von Donnersmarckův debut ovšem není výhradně účtováním s minulým režimem. V podstatě je nadčasovou studií hraničních situací, v nichž je jedinec nucen jednat pod tlakem ohrožujících vnějších okolností.

Dokážou to Češi?
Má současný český film tvůrce schopné bez předsudků a bez obvyklého groteskně-absurdního zrcadla umělecky se vyrovnat s dědictvím systému, který na desetiletí pokřivil charaktery nejméně dvou generací? Mají čeští filmaři odhodlání, trpělivost a výdrž, jaké prokázal Florian Henckel von Donnersmarck?

Ten sice na vlastní kůži nepoznal komunistickou totalitu, přesto ji rekonstruoval s takovou vizuální a psychologickou přesvědčivostí, že nad tím užasli i bývalí východoněmečtí disidenti.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Viola Zinková a Petr Svárovský ve filmu Letní pohádka (1984)
Zemřela herečka Viola Zinková, babička ze Zdivočelé země

Ve věku 92 let zemřela herečka Viola Zinková, bývalá manželka divadelního režiséra Jana Grossmana. ČTK to oznámil její přítel Jan Šmíd. Působila v někdejším...  celý článek

Ze seriálu Dáma a Král
RECENZE: Vzhled otrapy, instinkt dr. House. Proč pozlatit Matěje Hádka

Uvolněnější než lehce usedlý Kapitán Exner a zábavně mimoňský jako Rapl, aniž k tomu potřebuje vulgarity. Takový je titulní hrdina Matěje Hádka v seriálu Dáma...  celý článek

Francouzská herečka Danielle Darrieuxová ke konci 30. let
Zemřela stoletá Danielle Darrieuxová, hvězdou byla už ve 30. letech

Legendární herečka, tanečnice a šansoniérka Danielle Darrieuxová zemřela ve Francii v úterý ve 100 letech.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.