Snímky z filmu najdete ve fotogalerii.
Trailer k filmu najdete ve videogalerii.
Z plachého amerického studenta se stane bojovný příslušník britských fotbalových fanoušků.
Na počátku Wood věděl o evropském fotbalu pramálo. Svůj pocit diváka z návštěvy westhamského zápasu, jež patřila k přípravě na natáčení, nazval elektrizujícím.
"Existuje málo přídavných jmen, kterými se to dá popsat. Vážně se to liší od všech sportovních událostí, které jsem zažil. Hybná síla proudí davem před hrou i během ní. V Americe něco takového skutečně nemáme," přiznal herec, který v sobotu oslaví pětadvacáté narozeniny.
Ve filmu představuje posluchače Harvardu, který nemá kam jít poté, co jej nezaslouženě vyloučí z univerzity. Vypraví se za sestrou do Londýna a švagr jej zatáhne mezi hooligans, vyznavače dvojích životů a násilí.
"Pán prstenů měl velký ohlas, vystavil mě záři reflektorů jediné postavy. Ale já si vždycky přál hrát pokaždé naprosto odlišné role, jež rozšíří mé schopnosti. Nový hrdina mě zajímal, protože na začátku je nevinný a na konci se stane jedním z hooligans. Nemá soudržnou rodinu, blízké přátele, sebedůvěru; je poutníkem, jenž najde zázemí právě mezi fanoušky," vysvětluje Wood.
Ač film nešetří brutalitou, herec jej pokládá do jisté míry za výzvu proti násilí. "V důsledku ukazuje, že pěsti nikam nevedou. Mladíci dospívají zjištěním, že silnými je činí smysl rodiny a přátelství, ne násilí."
Také režisérka a scenáristka Lexi Alexanderová označuje svůj film za drama o vztazích, nikoli oslavu hooligans.
"Pokud v něm lidé hledají jen násilí, nikoli pointu, volí špatně," říká žena, která překvapivě patří k fotbalovým nadšencům. "Na první zápas jsem šla v rodném Německu, když mi bylo pět let – hlavně proto, že mě bratr musel hlídat. Ale postupně jsem si fotbal opravdu zamilovala, chodila skoro na každé utkání a fandila Mannheimu," vzpomíná. O anglických fotbalových fanoušcích však neměla přesná fakta, až přes webové stránky hooligans našla spoluautora scénáře Dougieho Brimsona, který na dané téma píše i knihy.
V rozporu s běžnou představou nejsou filmoví hooligans primitivové, nýbrž vzdělaní lidé. Jeden z členů GSE – Green Street Elite – je učitelem, další pilotem. Na plátně svedou osm drsných bitek, první hned v úvodu. Režisérka je líčí: "Musí to být šok, ale zároveň musí držet linii příběhu. Poprvé si děti boj užívají, nabíjí je energií. Ale časem se projeví jeho zbytečnost a tragika."
Když se točilo přímo na zápase West Hamu, tvůrci se báli, že lidé na tribuně budou mávat hvězdám. Ale fanoušky neodhadli: štáb je nezajímal, nezáleželo jim ani na tom, že mezi nimi sedí slavný Frodo, jen prožívali zápas. V té náladě zapomněli i herci, že vlastně jen točí. Dokonce policie žádala režisérku, ať své hrdiny zklidní, protože kvůli jejich reakcím hrozilo, že mezi fanoušky obou týmů vypukne bitka.
Ne každý filmové násilí uvítá, ale vizážistka Lesley Lamont-Fisherová jásala. "Místo ženského čtení jsem studovala v časopisech o boxu podlitiny zápasníků. Ohromně jsme se bavili, když jsme vytvářeli modřiny a tržné rány, až jsme pokryli každý kousek tváře. Měli jsme spoustu krve všech typů, zaschlou, čerstvou – byl to velmi krvavý projekt," směje se. A Wood prý během děje začne vypadat jako "londýnský punkáč", což mu podle vizážistky moc sluší.
