Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce na postavě...

Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce na postavě Nebela v podání Miroslava Krobota (s "opěrnými" body) | foto: Studio Tobogang

Tvůrci Nebela o rotoskopii: Jedna otočka hlavy trvala i patnáct hodin

  • 6
Konečně i Praha se dočkala a na úterní slavnostní projekci viděla Aloise Nebela, snímek, který čeští akademici vyslali do boje o Oscara. Mimochodem právě díky tomuto filmu se svět dozvěděl, že existuje něco jménem rotoskopie a s tou že se dají dělat zajímavé věci.

Herec Karel Roden se na sebe v kině dívá nerad. "Tentokrát to snad ponesu o něco líp, když to nejsem tak úplně já," říká s nadějí o svém hrdinovi z filmu Alois Nebel.

Komiksový příběh ze Sudet totiž jako první v Česku využil takzvanou rotoskopii: postup, kdy hranou akci animátor překresluje do grafické podoby. Zprvu se to dělávalo pomocí skleněného panelu, teď pomáhají počítače; výsledek je v každém případě unikátní. A pracný; s natočeným materiálem si specialisté, kteří si jednotlivé figury příběhu rozdělili, ve studiu Tobogang hráli dva roky.

Až do první veřejné projekce Roden "své" animátory neznal. "Zajímalo mě, jak se to dělá, ale za celou dobu jsem za nimi nestihl zajít," přiznává. Neví ani, že si ho "rozpůlili": někdo animoval hlavu, tedy blízké pohledy s výraznými projevy emocí, a jiný tělo. "Vážně? To jsem netušil, že mě rozpitvali, ale nevadí mi to," směje se. Pro herce to bylo natáčení jako každé jiné.

Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde reálný záběr...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde reálný záběr...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde reálný práce na...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde reálný práce na...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce na postavě...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce na postavě...

JAK NA TO: Nejprve se natočí barevný záběr v reálném prostředí. Pak se převede do černobílého kontrastního obrazu. Výtvarník dostane políčko filmu a navrhuje postavu v charakteristickém gestu. Kreslíři mezitím vytvářejí pozadí, v němž vyretušují rušivé prvky z reálného podkladu. Kompozitoři obrazu skládají dohromady animaci, pozadí, efekty a atmosféru.

Noro Držiak z Tobogangu, jenž vedl animaci a vizualizaci filmu, to potvrzuje. "Nejprve jsme si na kratičkém testu vyzkoušeli, že to půjde; herci test viděli, souhlasili a dál se neptali. Ani na place je nic zvláštního nečekalo, neměli na sobě snímače pohybu jako při metodě motion capture," vysvětluje. Pouze supervizor si při natáčení hlídal značky - kontrolní body, podle nichž se pak dala zrekonstruovat dráha kamery.

Auto nevadilo

 Protože věděli, že se natočený materiál dodatečně překreslí, nemuseli být filmaři tak úzkostliví jako jindy. "V záběru mohl být mikrofon nebo auto v pozadí," vykládá Držiak. Zvuk se sice snímal souběžně, ale řada dialogů se následně přemlouvala - což znamenalo upravit přesně "na pusu" i animaci.

Kromě představitele titulní role Miroslava Krobota, jenž se prý ve studiu mihl, se herci na vývoj svých postav dívat nechodili. "Ona je to zdlouhavá nuda," uznává Držiak.

Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka práce na pozadí

V září 2009 nastoupil štáb animátorů, devětadvacet lidí včetně Němců - část koprodukčního snímku se dokončovala v Drážďanech - a podle hrubého střihu začali filmový záznam překreslovat. Jenže po dvou měsících tvůrci zjistili, že něco nesedí, takže dotáčeli nové scény, měnili střih, a tím zkomplikovali i grafické práce.

"Pořád si musíte hlídat návaznosti, atmosféry i kresbu; čím je realističtější, tím je složitější. Rotoskopie sice vypadá jako obkreslování, ale záleží na míře stylizace, na určené hranici."

Metodu využívanou bezmála sto let si laický divák asi nejlépe vybaví u tančící Sněhurky ze slavné disneyovky. I při klasické animaci se vlastně "obkresluje" stále dokola, ale stejnou čáru nikdy neuděláte přesně na témže místě. A právě díky odchylkám obraz "žije"; účinkuje zejména v akčních scénách. V digitální rotoskopii se čáry přenesou do programu, v němž se jednotlivé vrstvy přesouvají podle natočeného materiálu a upravují, aby byl pohyb plynulý.

Zlatý Němý

V Nebelovi měla hlavní animátorka Pavla Dudová na starost vedle prostitutky v podání Simony Babčákové právě Rodenovu postavu záhadného mstitele zvaného Němý.

Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce na postavě Němého v podání Karla Rodena

Jestlipak herec ví, proč byl miláčkem animátorů? "Protože v té roli nemluvím," trefil se Roden. A čím jim naopak přidělal nejvíc práce? To už neuhádl: kdykoli se otočil, protože pak se mění celé tvary. Roden tipuje, že jeho "obrátka" zabrala animátorům týden, Držiak upřesňuje: "Jen jedna otočka hlavy trvala patnáct hodin."

Ovšem i mlčenlivý hrdina se "maluje" těžce. Drží-li pokerovou tvář a nehne brvou, v hraném filmu pořád působí živě; v grafice se musí "oživovat" uměle. Základní triky tvoří mrknutí oka nebo pohyb čáry coby vrásky. "Vděčné jsou taky vlasy ve větru, ale záleží na režisérovi, jak moc pohybu chce," upozorňuje Držiak.

Tomáš Luňák, který Nebela režíroval, hlídal hereckou akci i při projekcích kreslené verze - a kde nebyl spokojen, mohl ji měnit; ve finále třeba upravil výraz Nebelovy partnerky. Ale je to pak ještě hercův výkon? A když herec bude proti zásahu protestovat? "To je zajímavá otázka," uznává Držiak, "my jsme herce třeba i zrcadlově převrátili - schválně, jestli to poznají."

Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce přímo na...
Jak vznikal film Alois Nebel: ukázka z procesu rotoskopie. Zde práce přímo na...

Herci mají zvýrazněné některé prvky v obličeji – zde jde o vrásku na čele Miroslava Krobota. Animátoři postavu překreslí a převedou do programu. V jedné vrstvě mají reálný záběr, který slouží jako vodítko pro pohyb, nad ním se jim vrství jednotlivé složky postavy, jež se přesouvají na časové ose. Animují další čáry a plochy, které jsou ve výtvarném návrhu.

Od Rodena však tvůrcům žaloba nehrozí. "Ne, neprotestoval bych, když je to pro dobro filmu. Spíš mě zajímá, jak to posoudí různé poroty udílející ceny - jestli je to trofej víc za herecký, nebo za animátorský výkon," směje se Roden.

Z noci den, z deště sníh

 Nejen s herci se však ve studiu děla kouzla. Sesadily se hlavy, trupy, pozadí, retuše; z noci se dělal den, z deště sníh, ze tmy světlo. "Když řeknou - Tady rozsviť - znamená to přidat bílou," vysvětluje šéf Tobogangu. A protože obkreslením zaniká i lehké chvění rtů při hovoru, animátoři hercům zvýrazňovali vyslovování hlásek.

Občas si je dokonce přimalovali. "Zrovna Rodena jsme dokreslili, jak se skrývá za stromem - jestlipak to ví?" zajímá Držiaka. "Nevím, ale vzpomínám si, že moje ruce v Nebelovi zase hrají za ruce někoho jiného. Řekl bych, že 99,9 procenta jsem odehrál sám, jenže po tak dlouhé době si detaily beztak nevybavíte; to se mi stává i u hraného filmu," uznává Roden.

Takhle vypadá filmový obraz vyrobený za pomoci rotoskopie.

Z hraných děl do Nebela přešla i rodenovská specialita poslední doby: osamělý muž uprostřed bílé pláně. "Nemůžu za to," brání se Roden. "Jen v Hlídači č. 47 ten záběr původně nebyl a já ho nabídl - Budete mít krásný velký celek, půjdu přes zasněžené pole. V Lidicích podobnou scénu napsali, ale nemohl vzlétnout vrtulník - tak dlouho jsem provokoval, že to přece nevzdáme, až helikoptéru sehnali. A v Nebelovi už to vzniklo úplně mimo mě."

Ani netuší, jakou má pravdu: proběhl se sněhem jednou, opakované obměny zařídila rotoskopie. Nejsou už herci vlastně zbyteční? "Rozhodně ne, dávají do postav sebe. Kdyby je vytvářeli jen animátoři, chyběla by právě ta lidská nedokonalost," míní Držiak.