Jak přemýšleli a jak jednali Němci ze Sudet

  • 1
Fenomén vývoje v sudetoněmeckém pohraničí po Mnichovu 1938 zůstával až na výjimky několik desetiletí mimo historiografický záběr. V českém prostředí se na tom podepisovaly ideologické důvody. Studie se ve větší míře mohly objevovat až po roce 1989. Německé dějepisectví se sice zevrubně zabývalo kritickou reflexí nacistické vlády, o problematiku Sudet však téměř nezavadilo.

Poválečné vzpomínky odsunutých sudetských Němců se sice obsáhle věnují prožitku odsunu, ale to, co předcházelo - rozbití československého státu a nacistická nadvláda - se snaží z historické paměti spíše vytěsnit. Mlčení sporadicky prolomily jen práce věnující se zhodnocení odboje (například od Leopolda Grünwalda). Obsáhlejší zpracování se i na německé straně objevila až koncem 90. let. Jedním z nich je práce Volkera Zimmermanna Sudetští Němci v nacistickém státě.

Vděčnost i rozčarování
Autor patří k mladé generaci německých historiků, kteří usilují o zachycení česko-německých vztahů bez stereotypů a zjednodušení, a to nejen u vyhrocených okamžiků války, ale také v charakteristice soužití obou národností během první republiky. Zimmermann, žák Detlefa Brandese (u nás známého autora dějin protektorátu), působí v Düsseldorfu a své vědecké aktivity zaměřil na otázky mechanismu totalitní moci; nedávno vydal obsáhlou knihu k otázce vztahu německé justice k poválečnému potrestání nacistických zločinů. Pro komplexní zmapování dějin "vzorové župy Sudety" Zimmermann využil široký záběr pramenných materiálů, především hlášení německých bezpečnostních a správních orgánů. To mu umožnilo objektivní zachycení politicko-správních a ekonomicko-sociálních procesů, ale také proměn nálad v Sudetech od 30. let až do prvních květnových dnů 1945.

V úvodu Zimmermann sumarizuje meziválečný česko-německý vztah. Připomíná, že hlavním motivem euforie z Hitlerovy politiky nebyl ani tak příklon k nacismu jako spíše nenávist vůči českému etniku. Nadšení nad návratem do lůna říše, které vládlo v Sudetech v prvních měsících po Mnichovu, začalo chladnout a objevily se první konflikty. Pramenily například z postupného "glajchšaltování" společenského života, kupříkladu v radikálním omezení činnosti spolků, paradoxně i těch, které se hlásily k protičeskému nacionalismu. Nespokojenost se odrážela také v sociálním a ekonomickém postavení, když třeba značnou část lukrativních postů i arizovaného majetku ovládli soukmenovci z říše. Zimmermann však připomíná, že všechna negativa nakonec přebíjel pocit vděčnosti vůdci.

Sudetoněmecké prostředí a jeho elity netvořily homogenní monolit. Proto autor sledoval spory různých ideových proudů. Sváry měly své kořeny již před válkou mezi skupinou tzv. Kameradschaftsbundu v Henleinově hnutí (k němu se hlásili zvláště stoupenci filozofa Othmara Spanna) a tvrdým nacistickým jádrem. Zimmermann však vyvrací tradované mýty o podílu bývalých "spannovců" na odboji; kloní se k tomu, že šlo spíše o "rodinné vády uvnitř systému". Ilustruje na nich také diferenciaci uvnitř nacistických špiček, mimo jiné Heydrichův zájem o oslabení Henleinovy mocenské pozice - proto například Henlein přivítal zprávu o atentátu!

Strach z odplaty
Zimmermann konstatuje, že obyvatelé Sudet byli rozhodnými zastánci konečného vítězství německých zbraní. Naděje ve válečný obrat, k níž se s fanatickou urputností Němci v pohraničí upírali, souvisela se strachem z poválečné odplaty, která narůstala s přibližující se frontou.

V závěru knihy dostalo také prostor pojednání o odboji, který se však v Sudetech mezi Němci omezil především na sociální demokraty a komunisty a zčásti také na katolickou církev (v sudetské župě například neplatil - na rozdíl od "staré říše" - Hitlerův konkordát s Vatikánem). Své zpracování by si přitom určitě zasloužila postava litoměřického biskupa Antona Webera, který přes svůj německý původ aktivně podporoval také české věřící. A zapomenout nesmíme, že autor se zajímal také o osudy českého obyvatelstva, které po Mnichovu zůstalo na obsazených územích (podle odhadů žilo v Sudetech kolem 400 000 Čechů), a o formy jejich diskriminace i odporu.

Zimmermannova práce je výborným souhrnem odpovědí na dosud opomíjené otázky česko-německého soužití. Může posloužit jako východisko pro monografie také z per českých odborníků. Podobné práce svým věcným pohledem mohou přispět ke zklidnění napětí, které diskuse o česko-německé minulosti provázejí.

Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-45).
Přeložil Petr Dvořáček, odborná revize Lubor Václavů, doslov Alena Míšková. Prostor ve spolupráci s nakladatelstvím Argo, Praha 2001 (fakticky vyšlo 2002), 580 stran, náklad neuveden, cena 599 korun.


Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě.