To všechno vyniká, když John Cornwell porovnává vědu v Německu s výsledky v ostatních státech, zvláště pak ve Velké Británii, která se jako jediná mohla s Německem na tomto poli měřit.
Ve Spojených státech se mezi první a druhou světovou válkou vědecký výzkum teprve formoval – hlavní injekci mu dodala emigrace mnoha badatelů evropských, zvláště pak těch, kteří měli židovské kořeny.
Hitler – tvůrce amerického úspěchu
Proto můžeme velice zjednodušeně říci, že tvůrcem amerického výzkumu byl Adolf Hitler, jeho militaristická a protižidovská politika, která všechny schopné a slušné badatele vyhnala za oceán.
Ovšem přispěly k tomu ještě antisemitismus, který tolik prorostl evropské myšlení, a osobní zášti, jež zasáhly i několik význačných německých badatelů.
Britský historik a novinář Cornwell si vytkl obrovský úkol – v knize Hitlerovi vědci s příznačným podtitulem Věda, válka a smlouva s ďáblem se pokusil zmapovat činnost německých vědců a inženýrů za nacistické diktatury.
Ukazuje to na příkladech jednotlivých lidí i jejich práce, velmi zasvěceně a s hlubokým porozuměním, čtenář má někdy dojem, jako by je osobně znal. Přitom píše i o badatelích z Británie, USA, Francie, Dánska.
Je to zajímavé porovnání jejich názorů a postojů, přičemž většina německých árijců, tedy Nežidů, nevychází nejlíp. Udivuje, jak mnozí vysoce inteligentní Němci vítali vyhazování židovských kolegů, protestovali jenom nemnozí. Nacismus v nich vybudil nízké pudy, jaké bychom u nich nečekali.
Největší zájem samozřejmě vzbuzuje chování atomových fyziků a chemiků i raketových inženýrů. Byli k práci na jaderných zbraních a bojových raketách nuceni a víceméně ji sabotovali, jak po válce mnozí tvrdili, anebo se s chutí na vývoji těchto prostředků k masovému zabíjení podíleli?
Cornwell snáší jednoznačné důkazy, že to byli právě oni, kdo Hitlerovi a ostatním nacistickým veličinám tyhle možnosti ukázali a potom se do jejich výzkumů vrhli.
Poválečné tvrzení některých fyziků a chemiků, že stáli morálně výš než jejich američtí a britští kolegové, protože práce na atomové bombě tajně sabotovali, neobstojí – tímto mýtem se snažili zakrýt svou neschopnost. Navíc Německo nemělo kapacitu bombu vyrobit.
U raketových konstruktérů autor potvrdil to, co se od začátku ví – že nebyli žádní svatouškové a raketu V-2 postavili kvůli své tvůrčí ješitnosti, bez ohledu na to, že má pomoct Hitlerovi vyhrát válku.
Smlouva s ďáblem
Přesně to vystihl historik Mark Wolker: většina německých vědců uzavřela "faustovskou smlouvu s národním socialismem, kšeftovala s finanční a materiální podporou, s oficiálním uznáním a s iluzí profesní nezávislosti za vědomé či nevědomé uznání národně socialistické politiky, která vyvrcholila válkou, znásilněním Evropy a genocidou". Autor dodává: "… jen málo vědeckých oblastí zůstalo za třetí říše nepošpiněno otrockou prací."
Morální problémy pronásledovaly i americké a britské vědce, kteří první atomovou bombu za oceánem sestrojili. Šéf tohoto týmu J. Robert Oppenheimer to dva roky po prvním použití téhle superzbraně přiznal: "Jakýmsi elementárním smyslem, který nemůže potlačit ani sprostota, ani směšnost, ani nadsázka, vědí fyzikové, co je hřích; a to je poznání, kterého se nemohou zbavit."
Objevy a vynálezy, které dali němečtí vědci a inženýři světu v první polovině 20. století, většinou známe. John Cornwell nám neobyčejně zasvěceně popsal málo známé pozadí, v němž vznikaly, a málo známé vztahy protagonistů k nacismu.
Překladatelka se dobře vypořádala s většinou odborných termínů. Jenom toho trpného rodu, tak tvrdého, se nedokázala zbavit, ani převést míle a stopy na kilometry a metry. Škoda.
