Nebudeme přehánět, když řekneme, že po svém uvedení v roce 1995 změnil Toy Story - Příběh hraček navždy nejen tvář animovaného filmu, ale i a filmového průmyslu vůbec. Dnes už jsou počítačem generované filmy samozřejmostí, tehdy však představoval nový způsob animace a zcela nový filmový zážitek.
Jak to bylo, pixare?
|
V roce 1990 neexistoval žádný Pixar, který by se mohl pyšnit Oscary nebo vlastní vinicí. Byla to jen čtveřice počítačových nadšenců a filmařů, do které patřil John Lasseter, Joe Ranft, Andrew Stanton a Pete Docter. Pracovali ve městě Point Richmond v Kalifornii pro společnost, která dodávala hardware a software a sem tam bokem vyrobila i nějakou tu reklamu či krátký film, z nichž mnohé získaly různá ocenění. V jednu chvíli se tahle čtveřice rozhodla přestat prodávat počítače určené pro 3D renderování nesoucí název Pixar a vstoupit do filmového průmyslu… a nebo se o to aspoň pokusit. "Dělali jsme reklamy a toužili vytvořit třicetiminutový televizní speciál podle krátkého filmu Tin Toy od Johna Lassetera – což nám připadalo jako nejlepší krok k tomu, vytvořit celovečerní film," vzpomíná Pete Docter, jeden z klíčových tvůrců prvních dvou Příběhů hraček, režisér Příšerek, s.r.o. a scénárista a režisér hitu Vzhůru do oblak.
Pixar Animation Studios od té doby vytvořilo deset celovečerních snímků, z nichž poslední - Vzhůru do oblak - bojuje o Oscara po boku hraných filmů v nejprestižnější kategorii Film roku. Ceny včetně sedmi Oscarů už nicméně získaly tituly jako Hledá se Nemo, Příšerky s.r.o. či Úžasňákovi.Tyto filmy vyrobil Pixar vlastním softwarem RenderMan. V roce 2006 souhlasila společnost The Walt Disney Company s odkoupením Pixaru za 7,4 miliardy dolarů.Revoluci ovšem nezpůsobila jen použitá technika. Mnohem zásadnější bylo, že se proměnila podstata žánru jako takového.
Animovaný film přestal být pouhou zábavou pro děti a začal oslovovovat širší vrstvy diváků. "Bylo štěstí, že jsme dokázali využít potenciál myšlenky, že hračky ožívají, když se na ně nedíváme," vzpomíná Andrew Stanton, scénárista a Oscarem ověnčený režisér filmů VALL- I a Hledá se Nemo.
"Neumíme udělat film"
Toy Story - Příběh hraček přitom původně neměl velké ambice. Tvůrci kolem režiséra Peta Doctera (mimo jiné autora snímku Vzhůru do oblak s pěti oscarovými nominacemi) nezamýšleli nic víc než půlhodinový televizní speciál podle krátkého filmu Tin Toy Johna Lassetera (dnes nejvyššího kreativního šéfa studií Walt Disney a Pixar Animation).
"Uměli jsme točit krátké filmy a věděli jsme, jak funguje animace, ale nevěděli jsme, jak odvyprávět příběh tak, abychom udrželi pozornost diváků hodinu a půl. A tak jsme použili těch třicet minut ze speciálu jako první dějství a dopsali zbytek," vypráví Docter.
Blbec nebo Jojo?
Trvalo téměř čtyři měsíce, než byl hotový hrubý scénář k filmu, který nesl pracovní název Toy Story. Mimochodem i variant titulů existovalo hned několik: Příběh hraček se mohl jmenovat "Jo, jo! Ne, ne!" nebo třeba také "Já jsem blbec".
V listopadu 1995 se dostal příběh o dvou hračkách z různých dob do kin a způsobil hotovou senzaci. Z Pixaru se stal pojem: přestal být pouhým studiem, stala se z něj značka revoluční animace.
Film vydělal přes 360 milionů dolarů a získal nespočet cen včetně Oscara. Nápad na druhý díl tak na sebe nenechal dlouho čekat: do kin putoval už v roce 1999.
Popularitě postaviček hodně pomohla i účast "velkých" jmen na dabingu, mimo jiné Toma Hankse nebo Tima Allena. Ta hlavní - Woody aneb štíhlý kovboj s natahovacím provázkem na zádech -vznikla jako variace na Lasseterovu oblíbenou hračku z dětství. Číslem 1 proto šerif Woody musí být i pro hlavní lidskou postavu snímku, chlapce Andyho. A samozřejmě také pro partu hraček v Andyho pokojíku, kterou řídí ze svého oblíbeného místa na Andyho postýlce.
Toy Story: Příběh hraček 3D má celosvětově i v českých kinech premiéru 17. června.
