Aperitiv
Pro povzbuzení chuti nalévala obrazovka už před Silvestrem aperitiv v podobě dvou premiér: ČT měla Sovákoviny, Nova Tyjátr. Zamícháno v šejkru, vypadalo a chutnalo to stejně: historky plus písničky. Předběžnou ochutnávku absolvovala také Lucie Bílá - krátce po Bílých Vánocích v pořadu Když se řekne profese čekala v roli novinářky marně na prezidenta a pak se představila v portrétu z cyklu Gen, čímž byla cesta do finále vydlážděna.
Předkrm
Prima opět slavila o den dřív; nikterak oslnivě, spíše po sousedsku spořádaně. Její „veselé“ mystifikační zprávy zkoušeli už jiní, naopak příjemně civilní originalitu si drží Dejdarovo Na scéně! - tady dokonce zůstalo u jediné anekdoty. Zato následující vydání série Nikdo není dokonalý skočilo rovnou na silvestrovskou notečku: cimbál, vínečko bílé, lechtivé vtípky typu (S)svěrák versus svěrač a příval erotických anekdot. Hosté z první ligy nepřišli, mim Čejka namísto tradiční slepice předvedl sněhovou vločku, ale rozdíl to nebyl. Celkově typ vlídně domácké oslavy, kam se nemusí ve fraku. Souběžně na ČT 2 dostalo Divadlo Sklep celý blok se dvěma milými nápady: s kritickým okénkem oponentů a hlasatelkou, jejíž projev připomínal naučné Kalendárium.
Polévka
Kdo o Silvestru dřív začne, ten dřív mele - tudíž ČT i Nova předsunuly zprávy, ve kterých beztak nic neřekly; jen Nova si přidala další vousatou legraci: přebrepty. Na ČT 2 začal maratón alternativní hudby se živými vstupy, z nichž utkvěl v paměti Bolek Polívka s plyšovou kravatou pro zahřátí a pár animovaných studentských filmů. Rodiny večeřely v letu: Rychle, už to začne!
Hlavní chod
Úderem sedmé večer prohlásil Petr Novotný na Nově „Jsme tady všichni!“ a vypukla veleestráda, kterou od těch předchozích rozpozná snad jen režisér a daňový úřad. Po deseti minutách už tu byl Karel Gott, po čtvrthodině anekdoty o zvracení či vyvinutých hošících na WC. Kdo to letos neviděl, nechť je klidný, vše zůstalo při starém. Ivana Mládka nadále živí jazykové hrátky s ruštinou, Šimek s Bubílkovou opět statečně kritizovali opilé politiky, sourozenci Gondíkovi na sebe řekli, kdo se v dětství počurával, Josef Náhlovský si hrál na telenovelu, Genzer se Suchánkem na vyžilé Zlaté slavíky a reportér Karel Šíp zpovídal jeptišku Jiřinu Bohdalovou, z čehož mohl získat víc než staré průpovídky o svíčkách a znásilnění. Nejvíce místa urvaly kostýmované písničkové bloky dlouhé jako Lovosice; ať námořnický či trampský, všechny zněly jako dechovka hostující v Ein Kessel Buntes.
Obloha
Na ČT 1 si Kufr zopakoval dětskou besídku, neboť Náš Divák rád poznává potomky slavných. Navíc sebelepší scenárista by nevymyslel to, co bratříček studující české dějiny sdělil sestře, totiž že prý vypadá jako Ladislav Pohrobek, král panující pět set let po Zápotockém. Vděčné. Féerie Po kolenou za Helenou s Vondráčkovou v hlavní roli jen provázala stařičkou situaci - muži schovávaní na balkoně i ve spíži - s jejími hity. Hvězda se sice vstřícně shodila i v roli maminy v natáčkách, problém žánru ovšem trval: kdo umí zpívat, neumí hrát, a naopak. Čirým plácnutím do vody byl pořad Sloužíme lidu, nic víc než záznam politiků v převleku za jiné profese. Silvestrovská omeleta Jana Krause zkusila návrat k absurdnější zábavě v kabaretním balení, ale většinou jen inscenovala anekdoty, byť s černým nádechem (od kata po Smrtku) a herecky spolehlivé. Spolehlivost byla rovněž hlavním znakem cyklu skryté kamery Na palmě!, kde Marek Eben ani nad ukradeným motorem auta neklel sprostě a Jan Čenský málem křísil monarchii. Ale to všecko jen vlídně hladilo po kůži.
Dezert
Proti srsti, proti proudu silvestrovského smíření a hubičkování, se vydala jen Zeměkoule. To byl náraz! Kaiser a Lábus si hráli na podnikový večírek: nucené veselí, „aneaneanekdoty“ a cimbál, odvážné vzpomínky z „totáče“, kradené bavičské historky, hluché pomlky s výměnou receptů, opilecký striptýz a hlavně krylovská parodie s dosud nedotknutelnou písní Bratříčku, zavírej vrátka. To nebyla „šou“, nýbrž přesná, mrazivě formanovská studie národní trapnosti. Takhle slavíme, takové kocoviny nás čekají.
2. ledna 2002 8:06
