I kdyby se vám povedlo k hvězdě proniknout, sotva svou skromnou prosbu vyslovíte, vynoří se z přítmí postava s několika zápisníky, kterými vám začne mávat před nosem. To je tiskový agent, klíčová osoba pro všechny zoufalé lovce hvězd. Bývá nenáviděn, proklínán a nikdo mu nemůže přijít na jméno. Ale tiskový agent to taky nemá lehké. Jeho svěřenec poskytuje na festivalu, jako jsou Benátky, rozhovory pouze jeden den: půl dne pro tisk, půl dne pro televize. Navíc musí snídat, obědvat a večeřet; čas se smrskává. Z půldne jsou tři hodiny a v Benátkách jsou novinářů stovky.
Začíná vylučovací metoda. Má film Road to Perdition, v němž Tom Hanks hraje, ve vaší zemi už distributora? Pokud ano, prošli jste prvním kolem. Vybere si distributor na rozhovor právě vás? Gratuluji, jste ve druhém kole. Je vaše země dostatečně velké a zajímavé teritorium, kde film vydělá miliony dolarů? Tady už je to slabší.
Následují pragmatické důvody osobnějšího rázu. Za tu dobu, co vás tiskový agent zná, jste někdy nestihli smluvený termín nebo se snažili ho měnit? Dělali jste problémy? Přibíháte na poslední chvíli? Nestíháte film, o němž se máte bavit, nebo míváte hloupé otázky? Dobrý agent se to vždy dozví.
Roli hrají osobní sympatie - máte smysl pro humor? Několik bodů navíc - i naprosto iracionální důvody. Bratr agenta právě studuje v Praze; jiné agentce, Francouzce, se zalíbí váš kameraman: náhle jako mávnutím kouzelného proutku všechno jde.
Z několika neúspěšných pokusů si odnesete řasenky Max Factor jako cenu útěchy, leč po pár letech možná něco vyjde. Na seznamu vyvěšeném v hotelu Excelsior na dveřích, za nimiž sídlí tiskové oddělení společnosti 20-Century Fox, najednou vidíte své jméno a vedle něj: Tom Hanks, neděle, 11.29. Panika. Nespletli jste se? Ne, není to fata morgána. Teď jde do tuhého. Sepíšete si desítky otázek, i když víte, že na celý rozhovor dostanete pět minut, které vám budou ukazovat na prstech - ale co kdyby?
Ráno se probudíte s vědomím: Mám rande s Tomem Hanksem. V 11.09 se hlásíte u Colina. Colin vypadá jako průvodce na safari: pevné turistické boty, krátké kalhoty, v ruce vysílačku, každého zná jménem a vše má pod kontrolou. Brit se železnými nervy: je klidný, i když se časový rozpis hroutí, ale má i smysl pro fair play. Tady se nepředbíhá. Sedíte v čekárně na Hankse a dáváte si sodu, colu, někdy i sekt coby pozornost Hollywoodu; v hotelu, kde stojí sodovka nejméně deset eur, je to příjemné. A hlídáte dveře, z nichž každých pět minut vyjde další novinář. Většinou se usmívají. Tak asi bude pravda, že je Hanks pohodář. Vždyť i při příchodu do kina se smál na fanoušky a některým se podepsal, na rozdíl od Harrisona Forda, kterého upozornili až pořadatelé, ať nepózuje jen fotografům a pozdraví i houfy obdivovatelů.
Pak vás zavolají do tmavé místnosti se zataženými závěsy: dvě nasvícená křesla, sálající reflektory, žádný vzduch. Tom Hanks to bere sportovně. Vyskočí, podává ruku. Je vyšší, než jste si mysleli, taky hubenější a vypadá mnohem mladší než ve skvělé gangsterce Sama Mendese, kterou tu uvádí. Má černé tričko, džíny a žertuje. Je normální, vydechnete si.
A oscarový herec vypráví. Že už jako dítě dával před westerny a gangsterkami přednost filmům o astronautech - tak proto natočil Apollo 13; v gangsterkách prý byli všichni jen hodní nebo zlí, a to ho moc nebavilo. Ovšem v Mendesově filmu je to jinak, proto tu roli vzal. Nemá prý rád ve filmech násilí, ale tady je to taky trochu jinak - a najednou je konec a vy jen litujete, že jste si nevzali fotoaparát, protože kolegové, kteří věděli, že je Hanks opravdu dobrák, se s ním i vyfotili na památku.
- středa 4. září 2002
