Druhá světová válka, konflikt na Balkáně, boj o Alžír i sovětská okupace Maďarska a Československa tak dostaly nezvyklou podobu. Přípravu šašliku pro Rusy, chleba pro Němce, kohouta na víně pro Francouze, telecího pro Chorvaty, paprikáše pro Srby, klobás pro okupanty nebo poslední večeře pro maršála Tita.
Celá ta hostina obnáší přes šedesát milionů mrtvých. Maďaři nás nakrmili Kerekes vzájemně konfrontuje kuchaře, kteří v jistých obdobích evropské historie stáli, či spíše "vařili proti sobě". Němec Franz Wienhart pekl chléb pro hladové vojáky wehrmachtu. Žid Liepke Distel, který přežil koncentrační tábor, se po válce rozhodl Němcům pomstít tím, čeho se mu v táboře nedostávalo – chlebem, ale podle vlastního receptu.
Ruska Klavdia Lobanovová vařila za blokády Leningradu sovětským letcům. Maďar Békés Mihály připravoval jídlo sovětským vojákům, když obsadili jeho vlast, Ljudmila Kornevová jim vařila při okupaci Československa. Rus Vasilij Logunov neuměl porazit zloděje za války v Čečensku.
Francouzi Jacques Besson a René Bianchi se neshodují, kdo vlastně vyhrál válku mezi mocnostmi, zatímco srbské kuchařky Branka Mudrenicová a Ankica Pavloviová shodně tvrdí: "Vařily jsme pro naše lidi – a vařily jsme proti Chorvatům, samozřejmě!"
S každým kuchařem se natáčelo jinak. "Třeba Němci byli přesní, už před natáčením si sepsali jednotlivé body a podle nich také postupovali; až když je vyčerpali, mohli jsme zkusit osobnější otázky. Na rozdíl od Maďarů, kteří nás vždy nejdřív nakrmili a teprve potom jsme si mohli začít povídat," líčí dokumentarista přesvědčený, že z pohledu přes vojenský sporák vypadá historie jinak než podle školometských učebnic.
"Vojenští kuchaři mohou ovlivňovat náladu, sílu i výkon vojáků, takže svými vařečkami často míchají dějiny," míní Kerekes. "A my věříme, že diváci uvítají poctivě namíchaný a nakynutý pohled na válku, uvařený z čerstvých surovin a podle kvalitního receptu," dodává Jiří Šebesta z distribuční společnosti Aerofilms, která slovenský dokument uvádí do českých kin.
