Vplout do širšího povědomí veřejnosti Hardelletovi umožnil jednak soudní proces pro urážku dobrých mravů kvůli textu Pomalé Lourdy (který ostatně ani nepodepsal), jednak nemalý počet šansonů vyšlých z jeho pera.
Nejznámější z nich je Bál u Temporelů, jméno, jež se objevuje v několika autorových pracích a také v knížce, kterou čtenář právě drží v ruce. Hardellet studoval medicínu, po několika letech však studií zanechal a pracoval v rodinné šperkařské dílně.
V roce 1947 došlo k určujícímu setkání se spisovatelem Pierrem Mac Orlanem, jenž mu ve své revui otiskl první texty. Montgolské město, Lovci, Dejte mi čas, jsou namátkou Hardelletova úspěšná díla, k nimž se řadí i Na prahu ráje z roku 1958.
Stroje na sny tu představují prostředek k rozšíření prostoru individuální svobody. Vášnivá touha po svobodě provází protagonistu příběhu, zřejmě spisovatelova alter ego, je nezbytnou podmínkou jeho života. Jako by svoboda znamenala pro Francouze víc než cokoli a není divu, když pro ni bez váhání vyjdou do ulic.
|
André Hardellet - Na prahu ráje |
| Objevení nové Heleny Jeanteurové, docházející do jednoho z nejpřepychovějších tajných salonů Paříže, v té době ještě zhoršilo Massonův zmatek. Maloval nepravidelně, bez vnitřní nutnosti a ze své apatie v duchu obviňoval Swaina a mladou ženu. Stačilo však, aby si představil nahou dívku pod zevnějškem cudné učitelky, aby nalezl svůj klid. Poutala ho k ní vášnivá touha, s kterou nebyl spojen žádný cit. Před ostatními hosty v penzionu se neprozradili jediným slovem či gestem. Chodíval za ní do ulice Ternes, když na ni měl chuť; jednou tam nebyla a on našel v Elianě kvalitní náhradnici. Došlo k tomu dost jednoduše, jako kdyby s tím celou tu dobu počítala, a Louisovo jméno ani jednou nepadlo. Eliana měla v sobě dostatečný takt, aby s Massonem hrála hru, která vyhovovala oběma, a navíc to byla hra velmi příjemná. Profesor zase na deset dní z penzionu odjel, ale Massona tentokrát ani nenapadlo znovu do jeho pokoje vniknout. Nic nového by se nedozvěděl. Od Rajské zahrady se mu nic pořádného nepovedlo, neosvítil ho žádný nápad a asi nikdy o sobě tolik nepochyboval jako právě v tomto období. Ostatně brzy bude mít úplně jiné starosti. Poprvé se to stalo ve vlaku metra. Leo a Geo stáli pár kroků od něho. Leo se diskrétně usmíval a jeho kolega vytáhl z kapsy minci. Počkal, až ji Masson spatří a pak ji prsty zkroutil jako v bistru. Vystoupili beze slova na příští stanici. Jen se tak malíři připomněli, jak slíbili. |
 André Hardellet, Na prahu ráje. Obal knihy. |
