Hned v prvním dílu Martin Dejdar skóruje po vaší přihrávce. Jak mu šel hokej ve skutečnosti?
Samozřejmě filmová technika dokáže zázraky, taky už je to rok, takže si to moc nepamatuju. Ale vybavuju si, že mě překvapilo, jak solidní výkon podává na to, že nedělá hokej profesionálně.
Víte, že herci ze seriálu hrají hokej dál?
Vím, že se scházejí, a hrají dokonce soutěž, ale zatím jsem je neviděl. V Česku je zkrátka hokej populární, jinde vládne spíše fotbal. Nebo tenis, ale to je individuální hra, což už pro partu kamarádů není ono.
Proč jste před rokem přijel sehrát ten seriálový mač?
Přece proto, že jsme s Martinem Dejdarem dobří kamarádi. Slíbil jsem to. Měl jsem sice čerstvou smlouvu s Omskem, byli jsme ve Švýcarsku na soustředění a čekalo se, jestli se obnoví NHL, ale prostě jsem se sebral a na dva dny odjel.
Nehrozil vám kvůli tomu průšvih?
To ne, to by si snad nedovolili. Jinak je dost těžké se uvolnit, jsou docela ostří, ale vyloženě průšvih bych nečekal.
Mohl by hrát Martin Dejdar opravdu v útoku?
Na to, že netrénuje každý den, je výborný útočník. Ale kdyby se hrál skutečný hokej, posílal bych herce spíš do obrany. Tam je to jednodušší, vždycky je snazší bořit než stavět. Jak říkával náš trenér, bránit umí každý, dávat góly jen někdo.
Mohl by Dejdar ještě udělal hokejovou kariéru?
Tak to určitě ne.
A vy kariéru hereckou?
Taky ne. Já chci zůstat u toho, co dělám dobře. Aby člověk mohl být ve svém oboru špička, musí jiné věci obětovat a upnout se na to jediné. Všechno ostatní musí jít stranou.
Nepovídejte, že jste se ani jako kluk nechtěl stát hercem.
Ne, opravdu nechtěl. Vím, že existují lidi, kteří se sápou po mikrofonu, sotva ho uvidí, ale já tenhle typ rozhodně nejsem.
