Přijel sem dnes minutu po půlnoci, předtím strávil dvě a půl hodiny na britské ambasádě.
| Exkluzivní fotogalerie ZDE |
Na příjezd kapely čekaly stovky fanoušků, každého člena legendární skupiny doprovodili salvou nadšení, tu největší sklidil pochopitelně jubilant Jagger. Také bývalého prezidenta lidé přivítali a zatleskali mu.
Soukromý program Stounů podléhá přísnému utajení, ale už odpoledne začalo být zřejmé, že místem oslav Jaggerových šedesátin by mohl být právě zmíněný klub. Oficiálně měl z technických důvodů zavřeno. Ve vchodu ale stálo už v podvečer někdy až deset mlčenlivých bodyguardů, tedy daleko víc, než je třeba k tomu, aby případně "běžným" návštěvníkům vysvětlili, že je prostě zavřeno.
Když rozestavěli před vchodem zátarasy a vytvořili oddělenou uličku pro pozvané, bylo všechno jasné. Kolem desáté večer začali převážně v mikrobusech přijíždět první hosté. Muž u vchodu se podíval do dlouhého jmenného seznamu a kdo v něm nebyl, měl smůlu. Fanoušci se natlačili k zátarasům, vylezli na vše vyvýšené, co bylo k dispozici, a vůbec dělali všechno možné, aby o nic nepřišli. Ochrance místy s jejich usměrňováním pomáhali policisté.
Diváci se nejprve dočkali bubeníka Charlieho Wattse, poté i obou kytaristů Keitha Richardse a Rona Wooda.
V sobotu na letenské pláni finišovala stavba pódia. Program skupiny byl celý den přísně utajován. Na veřejnost pronikla pouze zpráva, že kytarista Wood vpodvečer navštívil výstavu svých obrazů v pražské Galerii Miro.
Jagger podle dostupných informací v pátek povečeřel v restauraci Hergetova cihelna na Kampě. Přišlo s ním pár přátel, seděli na terase, zdrželi se asi hodinu. Rocker se prý zajímal i o loňské povodně, které právě pražskou Kampu zasáhly dost těžce.
Tři legendy
Dávnou sestavu Rolling Stones, kteří vystoupí v neděli v Praze na Letné, připomínají už jen tři muži: bubeník Charlie Watts, který má již šedesátku za sebou, zpěvák Mick Jagger, jenž ji zítra oslaví, a kytarista Keith Richards. Jemu bude šedesát letos v prosinci.
Jagger a Richards, kteří složili drtivou většinu hitů, tvoří hnací motor Rolling Stones. Zatímco Jagger těká mezi styly a novými nápady, které by rád začlenil do muziky Stones, Richards ji uzemňuje svou láskou k blues nebo americké venkovské hudbě. Vůdci Stones se nakonec vždy dokázali shodnout na tom, že největší síla kapely je v rock'n'rollovém písničkářství. „Je to jen rock'n'roll, ale mám ho rád,“ tak praví jejich hymna.
Přitom Jagger i Richards jsou naprosto odlišné lidské a umělecké typy. Zatímco Jagger tančí, špulí ústa, zpívá polomluveným stylem a střídá jednu grimasu za druhou, Richards zůstává drsně jednoduchý, srostlý s muzikou. Vždycky se mu líbili kovbojové, desperáti a muži na okraji zákona, jejichž život svými maléry a výtržnostmi napodobil. „Bourbon v ruce, kytaru na zádech a zákon v patách,“ popsala Richardse zpěvačka Marianne Faithfullová, se kterou v šedesátých letech chodil Mick Jagger.
Tento absolvent střední ekonomické školy je naopak metodický a žije zdravěji. „Pětadvacet let jsem se ke svému tělu choval jako demoliční četa. Stačilo,“ říká útlý zpěvák, vytrénovaný neustálým sportováním. Jagger musí mít vše dopředu naplánované, chce poroučet osudu. Richardsův život připomíná divoké zvíře, které se často řítilo bůhví kam. „V osmdesátých letech jsme se odcizili. On byl 'pan Čistej' a já 'pan Špína'. Ale naše přátelství je pevný. Že se občas rafneme, to jen dokazuje,“ řekl Richards v měsíčníku Rolling Stone.
Spory obou individualit rozsoudí tichý muž Charlie Watts, ctitel jazzu, který hraje se Stones od ledna 1963. Watts málokdy nabídne svůj názor, ale když k tomu dojde, jeho slovo má prý váhu. „Charlie je ne- uvěřitelně excentrickej Anglán. No jak jinak byste nazvali chlápka, kterej si koupí Alfa Romeo z roku 1936 jen proto, aby si mohl prohlídnout palubní desku? Neumí řídit - jen si vleze dovnitř a civí na to,“ prozradil Richards, jehož kytarovým parťákem je Ron Wood (1947). Bývalý člen britských Faces a spoluhráč Roda Stewarta přestoupil ke Stounům v prosinci 1975. Wood nahradil Micka Taylora, který byl následovníkem nešťastně zemřelého Briana Jonese. Wood nahrál několik sólových alb a rád maluje. Ostatně pražská galerie Miró vystavuje jeho kresby.
Starých Stounů bylo původně pět. Ještě v roce 1990 s nimi do Prahy přijel baskytarista Bill Wyman (1936), jenž zažil londýnský zrod kapely a jehož autorské ambice prý Jagger a Richards brzdili. Na druhý pražský koncert Stones v roce 1995 přijel Wymanův náhradník, výtečný jazzman Darryl Jones. Status stálého člena nezískal, i když se Stouny natáčel alba Woodoo Lounge a Bridges To Babylon. Stejně je na tom saxofonista Bobby Keys, který hrál už s rock'n'rollovým pionýrem Buddy Hollym a jenž provází Stones od roku 1969. Kromě dechové sekce, jíž vévodí Keys, obohatila doprovodnou kapelu zpěvačka Lisa Fischerová nebo dlouhodobý společník Stones a klávesista Chuck Leavell.
