Sledovat mladé herecké hvězdy, které rok co rok doplňují známá zahraniční jména na červeném koberci karlovarského festivalu, se většinou vyplatí. S Caseym Affleckem sem třeba letos dorazila mladičká Anna Pniowsky, která zaujala výkonem ve snímku Světlo mého života. A jako notoricky známé příklady je třeba uvést Leonarda DiCapria v roce 1994 a Scarlett Johanssonovou v roce 2001 – obě současné hollywoodské superstar se procházely po karlovarské kolonádě jako začínající herecké naděje.
Tuto roli má za sebou i americká herečka Kara Haywardová, která jako třináctiletá navštívila karlovarský festival v roce 2012. Tehdy ve Velkém sále uvedla film Až vyjde měsíc kultovního režiséra Wese Andersona.
Od té doby se objevila mimo jiné v Jarmuschově filmu Paterson či oscarovém Místu u moře, čímž se dostáváme opět ke zmíněnému Caseymu Affleckovi. Na letošním festivalu pak nyní dvacetiletá Haywardová uvedla americký snímek Ke hvězdám v hlavní soutěži.
„Když jsem byla malá, ani jsem nevěděla, že bych chtěla být herečkou. Na první casting jsem skutečně šla jen pro novou zkušenost,“ vzpomíná herečka na festivalovém sezení s filmovými fanoušky na první úspěch, když ji vybrali do Andersonova snímku. „Pak jsem si mezi těmi všemi dospělými herci uvědomila, že oni si vší tou zábavou vydělávají peníze, které je uživí. Od té doby už jsem se nedívala zpět,“ pokračovala herečka.
„U mě to bylo to samé,“ přikyvuje šestnáctiletý Jaeden Martell, který se setkání účastnil spolu s Haywardovou. „Do Los Angeles jsem se přestěhoval s matkou a teprve poté začal zkoušet castingy,“ popisuje mladík, který se v našich kinech ukázal v dva roky staré adaptaci Kingova románu To či ještě předtím po boku Billa Murraye v komedii Miluj souseda svého.
Na letošním festivalu pak Martell uvedl hned dva filmy: rakouskou Chatu a celovečerní debut Martina Krejčího Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera. Zde si zahrál chlapce, který trpí takzvanou „vlčí nemocí“, tedy hustým ochlupením i na obličeji. „Jen jsem v klidu seděl a pozoroval, jak všichni okolo mne pracují,“ vzpomíná herec na své pokorné začátky.
„Já se stala profesionálkou velice brzy. Byla jsem totiž opravdu hodně vážné dítě, a když jsem viděla, jak se všichni ti herci okolo mne tváří, pochopila jsem, že se musím tak chovat taky,“ popisuje herečka a potvrzuje, že pro dětské herce bývá příchod do „dospělácké“ profese velice rychlý.
Na kamarády nebyl čas
„Na place si každý uvědomuje, že točíte poprvé, takže se podle toho k vám chovají. A když jste dítě, tenhle benefit se ještě znásobí,“ pokračuje herečka. Martell ale zmiňuje negativum dětského herectví, což je společně s natáčením filmů stihnout dokončit i školu. „Studoval jsem online. Po natáčení jsem prostě přišel domů a dělal do noci úkoly, klidně až do dvanácti,“ popisuje herec.
Druhou variantou je mít svého soukromého učitele. „A to záleží, koho dostanete, z některých se stanou parťáci, jiní to berou jako babysitting,“ dodává Haywardová. Herečka se narodila v malém městečku Andover v Massachusetts. „Tam se moc herců po okolí nepotuluje, a obzvlášť ne těch dětských. Takže někteří moji spolužáci můj specifický studijní režim trochu víc prožívali. Ale odmaturovala jsem,“ naznačuje.
Udržet si vztahy s vrstevníky je asi nejtěžší stránka dětského herectví. „Během natáčení jsem se vídal jenom s dospělými. Bylo velice těžké najít si nějaké kamarády, nebyl na to prostě čas,“ přiznává Martell.
