Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jacksonův Thriller je i po 25 letech vynikající pop

  9:42aktualizováno  9:42
Jen hlupák nikdy nemění své názory, říkával svého času s oblibou nejmenovaný český politik. Kdyby s žádným jiným, s tímto jeho názorem lze souhlasit. Třeba teď aktuálně v souvislosti s Jacksonovým Thrillerem, vycházejícím právě ve čtvrtstoleté reedici.

Michael Jackson a Quincy Jones | foto: Profimedia.cz

A ještě jedno pořekadlo mě v téhle souvislosti napadá: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. V popmusic to platí spolehlivě. Ale nadějeplné konstatování to rozhodně není.

Michael Jackson vydal své nejslavnější a komerčně nejúspěšnější album v roce 1982, do Čech se dostalo, pokud člověk neměl strýčka v zahraničí nebo nebyl členem nějakého na tento žánr zaměřeného klanu, půjčujícího si nahrávky, až o nějaký ten rok později, kdy zdejší téměř monopolní Supraphon "přispěchal“ s licenční verzí desky.

Pro středoškolskou společnost, ve které jsem se tehdy pohyboval, byl Jackson ztělesněním nevkusu, diskotékového kýče. Mít něco takového doma a nemoci se vymluvit na mladší blbou ségru by bylo totální společenské faux pas. My jsme poslouchali Mišíka, polozakázané novovlnné kapely, úplně zakázané písničkáře, zvenku rockovou klasiku, někteří hard rock, jiní to zkoušeli s jazzem. Popík fůůůj...

Jackson se nám přitom nemohl ani pořádně zprotivit mediální smrští, kterou Thriller spustil − MTV ani západní rádia nechytal, pokud si vzpomínám, nikdo z nás a česká státní média fungovala na úplně jiných principech. V nich jste nějakou Billie Jean fakt neslyšeli. Tu "antiikonu" jsme si z nebohého Michaela vlastně udělali, aniž bychom ho pořádně znali. K věku patří, že jsme o to ani nestáli.

foto NEJSLAVNĚJŠÍ JACKSONOVY KLIPY
celá videa ve speciálním přehrávači

Osobně jsem si Jacksona začal "doplňovat" až o řádku let později. Album Bad se ke mně dostalo zhruba v době vydání a vlastně mi přišlo když ne přímo dobré, tedy přinejmenším zajímavé. Ale přiznávám, že jsem se styděl to svým generačním souputníkům říct.

Ty skvělé klipy k Thrilleru, najmě ten stejnojmenný, jsem poprvé viděl v devadesátém, při první cestě "na Západ", kdy, značně excitován po probdělé noci v Amsterdamu, provázené ochutnáváním "neznámých slastí“, jsem nad ránem fascinovaně zíral v jakési kavárně na obrazovku, na které z videa promítali snad všechny dosud zfilmované "jacksonovky".

I ten Thriller jsem si pak – už z profesionální potřeby začínajícího hudebního publicisty – konečně poslechl pořádně a celý. Všichni jsme ale tehdy hltali Nirvanu, Pearl Jam, Redhoty... Jackson byl pořád trochu k smíchu − všechny ty více či méně zaručené zprávy o plastických operacích a odpadávajících nosech a jiných částech těla nemohly přece působit jinak. Ale začalo mi docházet, že ty písničky, bez ohledu na to nedůležité kolem, nejsou tak špatné.

foto JAK ZNÍ THRILLER PO 25 LETECH?
ukázky z reedice slavného alba

No a teď poslouchám svrchu zmíněnou výroční reedici. Konečně s dobrým zvukem, pěkně na sluchátka, aby mi nic neuteklo. A dochází mi, na prahu čtyřicítky, jak dobrá hudba to je. Jestli je to hlavně zásluhou Quincyho Jonese, nebo není, nemá v tomto ryze osobním doznání − nikoli recenzi! − smysl rozebírat (i když jsem přesvědčen, že bez něj by ta deska byla sotva poloviční).

Podstatná je ale v tomhle uvažování pro mě jiná otázka: je moje přehodnocení skoro čtvrt století starého postoje důsledkem − ehm − "zmoudření", souvisejícího s věkem a větší posluchačskou zkušeností, nebo tím, co se v rádiích hraje a dobře prodává dneska?

Byl bych mnohem radši, kdyby platila první varianta. Ta druhá totiž vzbuzuje nebezpečné obavy, které souvisejí se zmíněným pořekadlem číslo dvě.

Co jestli bude obecná laťka popu v roce 2033 nastavena tak vysoko (či spíše "hluboko"), že budu zase přehodnocovat − třeba Britney Spears, Rihannu nebo jak se všechny tyhle dneska populární kočičky, které mi "nesmějí přes práh", jmenují? Co když zjistím, že ani letos není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř?

Autor:



Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Vietnamci jsou někdy maloměšťáci a pokrytci, řekla Špetlíková Za scénou

Herečka Ha Thanh Špetlíková v kulturním magazínu Za scénou

Do kin vstupuje film Miss Hanoi, ve kterém hlavní roli začínající vietnamské policistky ztvárnila Ha Thanh Špetlíková....

Další z rubriky

GLOSA: Opisoval Vivaldi či „ten druhý“? I to nadhodil skvělý festival

Španělský soubor Euskal Barrokensemble koncertoval v rámci Letních slavností...

Prázdninová Praha láká na hodně koncertů klasické hudby, ale pouze jednu jistotu: Letní slavnosti staré hudby. Letošní...

Projde i úkrok mimo metal, fanoušci festivalu Brutal Assault věří

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017. Na snímku kapela Samael

Loni měli vyprodáno, do vojenské pevnosti v Jaroměři-Josefově dorazilo kolem dvaceti tisíc lidí. Letos bude mít...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz