"Trvalo to pět let, než se všechna pěvecká, skladatelská a muzikantská ega J. A. R. domluvila na novince Dlouhohrající děcka. Přestože na desce ubylo hitů na první dobrou, osobitost, kterou si J. A. R. hýčkají, zůstává obdivuhodná, ojedinělá. I proto před albem klobouk dolů," napsal v recenzi pro MF DNES Honza Vedral.
(Zleva) Michael Viktořík, Oto Klempíř, Dan Bárta píšou pro iDNES.cz.
Portál iDNES.cz nabízí svým čtenářům čtyři ukázky, osobní komentář k nim připojili Dan Bárta, Oto Klempíř a Michael Viktořík.
Zlejch starejch dědků je plnej svět
Klepíř: Ačkoli se to nezdá, jde o inspiraci ženou, respektive mou ženou Nadiou: koukáme se doma na televizi a vidíme, že tam zrovínka oxiduje papež, ten Němec. Byl to takovej dlouhej statickej záběr, kterej dopodrobna a detailně mapoval, jak je stařík celej usměvavej, nažehlenej, ozlacenej, dokonale upravenej, vyvoněnej a načesanej. Říkám svý ženě: To je ale luxusní dědeček. A ona jen procedí: Co bys ještě chtěl? Zlejch starejch dědků je plnej svět! Ta věta se mi svou upřímností propálila až do mozku, a já byl přesvědčenej, že to skvělý sdělení. No, a zbytek je už kolektivní kreativita umělců, kteří to převedli do vzpomínkovýho matiné sedmdesátých let.
Bárta: Seděli jsme s Romkem a Klempou pod jeřábem na dvorku studia U Čtyřlístku, byl červenec, kopali jsme bosejma nohama do drnu, kouřili a hlásili a rýmovali názvy starejch reálií a dojmů, který už dneska nejsou pravda a o kterejch jen pár nevlídnejch chlápků za zenitem tvrdí, že byly skvělý, lepší než ty dnešní.
Viktořík: Z dnešní mladé generace málokdo ví, kdo byl Viktor na čáře, burison či italská dýza, ale pro připomenutí doby, která nás utvářela a skutečnosti, že sice máme svobodu a demokracii, lidi se přesto poněkud pohoršili, vznikla tahle pecka. Navíc i proto, že jazz, swing a rock n´ roll k pánům Muzikantům jistě patří a dosud nám něco takového v repertoáru chybělo. Nic od nás se ovšem nesmí brát doslova, takže i v tomto případě hraje prim radost z muziky a vtip.
Stability
Klempíř: Jezdil jsem tři dny autem křížem krážem po státě a nevěděl, o co mi ve finále vlastně jde. Na takovou debilní rozkolísanost jsem si připadal vskutku poměrně starej a nepřipravenej. V autě mi hrála jedna z desek mazlivý zpěvačky jménem N´degeocello a já jsem si z ní postupně zapamatovával takovou zvláštní změť refrénů a vokálů. Neustálý ježdění a hučení motoru mě přivedlo do jakýhosi mrákotnýho stavu, kde se mi to její medley spojilo v jednu linku a do toho se mi uvnitř hlavy začaly zjevovat různý kratší i delší slovní spojení a potom dokonce i celý věty. Když jsem se z tý jízdy vrátil domů, byl celej tenhle text stabilizovanej v mý hlavě a připravenej k použití. Tomu říkám pořádně vyjetý slova.
Bárta: Čistá prácička. Klempa dodá text, kterému věřím a rozumím. Romek pustí hutný inspirativní spodek. Tak se jen nadechnu a zpívám a píseň se tvoří stejnou rychlostí, jakou žiju. Pak se jen harmonicky připostrčí přemostění mezi slokou a refrénem, Klempa schválí přesmyk slovosledu v refrénu, Viktořák mi zahraje na zavirovanej vysavač a já – jsem dojat, protože mi bude líp.
Credo
Klempíř: Tahle věc je o fous vážnější. Odehrává se ještě před tím, než vznikne ono nehmatatelné napětí mezi otcem a synem. Popisovaný období je ještě plný chlapský romantiky, čumáku rakety polský mafie a očekávání, jakýže ten budoucí potomek a dědic království vlastně bude. Zpívající muž je plnej určitý oduševnělosti, naděje, hrdosti a zatím si nedokáže vůbec připustit, že to možná bude boj. Je to velmi křehkej vnitřní pocit pána, kterýmu se má brzy změnit život. Ten pán klečí na kolenou v noci před barem a prosebně huhňá o dokonalýho potomka slovy: Bože, zařiď ať je to syn, co mu v jangu nechybí jin!
S Hamasem
Klempíř: Jó, tak tenhle příběh se opravdu stal! Mladá Češka, dobrodružka Evča, si vyjela na dovču do Egypta a tam se zakoukala do nemožně krásnýho palestinskýho kluka, kterej jí pak ukázal trochu jinej pohled na sladkej turistickej ráj – protáhl ji tunelem do Gazy a zpět. V Gaze zažila noční řežbu v uprchlickým táboře, kde potkala chlápky o něco málo odlišnýho ražení, než jsou vlažnější český tuleňos...a už tam zůstala. Svůj malej českej svět, kterej jí pil krev, hodila za hlavu a ten její knedlajz doma se nestačil divit, cože mu to ta jeho milá proboha vyvedla. Prostě si zakoketovala s Hamasem...jen podotejkám, že Hamas neni jméno kluka nebo psa, aby bylo jasno!
