Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ivan Wernisch vzkřísil odstrčené básníky

  16:25aktualizováno  16:25
Brno - Zajímavou knihu vydalo bněnské nakladatelství Petrov. Publikace nazvaná Zapadlo slunce za dnem, který nebyl právem budí pozornost: formátem, rozsahem, ale především obsahem. Její autor a editor Ivan Wernisch sestavil úctyhodně obsáhlou antologii bezmála osmi set básníků a literátů, jejichž osudy i dílo jsou zapomenuté, zapomínané nebo přímo opovrhované. Objemný svazek tak nahlíží dějiny české literatury z nečítankového úhlu. Wernisch originální výbor vymezil lety 1850 až 1940.

"S literární archeologií jsem začal už před čtyřiceti lety. Pátral jsem v knihovnách a v antikvariátech po sbírkách, které bych dnes hledal už velmi pracně," říká Wernisch, jehož dědeček byl knihovníkem Národního muzea. Vydanou knihu nazývá čítankou s poukazem, že nejde o literárněhistorickou práci. Situaci, koho označit za zapomenutého, mu prý komplikoval fakt, že se s mnoha autory osobně znal.
Krása zaprášených textů byla podle něj prvním a hlavním záměrem, se kterým svazek vznikal. "Chtěl jsem také upozornit, jak tupý a ploský může být pohled z kateder," dodává Wernisch. Editor nakonec ke každému jménu přiřadil jednu někdy velmi fragmentární ukázku. V originální chrestomatii se nakonec sešlo neskutečných 779 autorů. Vybrané básníky Wernisch chronologicky řadí podle data narození. Na místech, kde jakýkoliv životopisný údaj prostě chybí, vzniká zvláštní napětí, které odkazuje k podtitulu knihy - Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní.
Každý z medailonků je také různě dlouhý a snáší dostupné informace o profesi, uznané tvorbě či životaběhu portrétovaného. "Básně mě zajímaly mnohem více než jejich tvůrci," říká Wernisch. Krátce naznačené, mnohdy velmi dramatické či záhadné, osudy ale budí stejnou pozornost jako samotné texty.
KOHO VZPOMÍNAT?
V záplavě osob a nejrůznějších povolání a stavů se občas mihnou také jména, která ještě čas nepřikryl zcela: divadelník Jaroslav Kvapil, literátka Eliška Krásnohorská, generál Rudolf Medek nebo spisovatel Karel Václav Rais. "Jde o školou omílané autory, z jejichž díla nikdo nezná ani řádku," glosuje Wernisch dotaz na přítomnost jmenovaných v knize. Jiný pohled do jmenného rejstříku zase nabídne osvěžení v podobě kouzelných příjmení,  často uměleckých pseudonymů: Vilém Vzdor tady stojí vedle Trojana rytíře z Bylanfeldu, Hermora Lilii, Narcise Zvěřiny nebo Arnošta Czecha z Czechenherzů. Kuriózním zjištěním pro mnohé čtenáře bude, že příležitostným veršotepcem byl kupříkladu protektorátní prezident Emil Hácha.
"Rok 1850 je oficiálně považovaný za konec obrození, i když s tím nesouhlasím. A protektorát je strašně zajímavý. V poezii nastupuje nový prvek. Stal se jím jinotaj," vysvětluje Wernisch časové vymezení knihy lety 1850 - 1940. Tuzemskou poezii ze druhé světové války Wernisch zamýšlí připravit v samostatném svazku.
NIC NESOUDÍM
Wernisch se zhostil lopotné a mravenčí práce editora. Prošel stovky knih a textů. Je i jejich tvůrce, ale odmítá jakkoliv komentovat nebo vykládat. "Proč bych právě já měl rozsuzovat, komu se kdy ukřivdilo a kdo si co zavinil sám?" Literární outsidery vytáhnul z přítmí se snahou upozornit na rozmanitost domácí poezie, o kterou mu šlo především. "Snad tedy nevadí, že jsem do jedné řady s hlupáky, lidmi prostomyslnými a blázny tu a tam možná postavil génia." Odstrčené a zasuté literární výtvory tak přináší zajímavou příležitost číst si skutečně po svém.
Příčin k exkomunikaci z literatury i z učebnic existuje podle Wernische nepřeberné množství. Mnohé z nich letmo naznačuje také kniha Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Vedle délky života (mnozí vybraní literáti skončili sebevraždou, padli ve válce nebo podlehli nemoci) stály za něčím osobní spory s oficiální kritikou, častý byl také dobrovolný odchod z literární scény. "Nebo třeba stačilo být ženou," doplňuje Ivan Wernisch důvody zneuznání.
Více než čtyřsetstránkovou publikaci Petrov vydal v osmi stech exemplářích. Wernisch upozorňuje, že ojedinělý projekt možná nezůstane sám. "S vydavatelem Martinem Pluháčkem jsme předběžně mluvili o pokračovaní. Podobně rozsáhlý druhý díl by si měl více všímat prozaiků. Půjde také o širší období od konce 18. století až do roku 1948," uvedl Wernisch.

Kniha Ivana Wernische Zapadlo slunce za dnem, který nebyl

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Zemřel český dýdžej Michal Maudr známý pod přezdívkou DJ Loutka

DJ Loutka

Ve věku 51 let zemřel jeden z nejznámějších českých dýdžejů a výrazná postava tuzemské taneční scény Michal Maudr,...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

OBRAZEM: Od Ungeltu po Zlín. Co přejí do nového roku čeští umělci

Divadlo Ungelt, Praha

Na závěr roku tradičně vybíráme z došlých novoročenek od kulturních institucí, jako jsou galerie, divadla nebo...

V Ománu zemřel známý 28letý DJ Avicii, proslavil ho hit Levels

V Ománu zemřel 20. dubna 2018 ve věku 28 let švédský DJ Avicii, jehož občanské...

V Ománu zemřel ve věku 28 let švédský DJ Avicii, jehož občanské jméno je Tim Berling. Oznámila to jeho tisková mluvčí.

Islámský stát komplikuje život i hercům. Michael Caine si změnil jméno

Michael Caine ve filmu Mládí

Britský herec Michael Caine, představitel Batmanova komorníka Alfreda a milosrdného doktora z Pravidel moštárny, byl...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz