I když jednotlivé úzkosti prý netrvají déle než pár dní, jen těžko se z nich dokáže vymanit. "Tím koloběhem, který žiju, přechází jeden strach do dalšího: ukaž, předveď, nezklam, tohle už jsi dělal a do toho děti…"
Zdánlivě přitom nemá důvod být přehnaně sebekritický, mít strach ze selhání. Za posledních patnáct let, kdy ho filmoví režiséři obsazují do hlavních rolí, těžko najdete film nebo seriál, kde by nepřesvědčil: Samotáři, Četnické humoresky, Anděl Páně, Václav… Naopak. A nová Ondříčkova detektivka Ve stínu, kde hraje policejního kapitána, do řady jeho skvělých výkonů nepochybně sedne též.
"Pamatovat si úspěchy je pro sebevědomí dobré, někdy si tím pomůžu: do prčic, vždyť jsi už dokázal to a to, tak proč bys nezvládl tohle?" Hned ale dodává, že tahle malá vnitřní motivace obvykle pomáhá jen na krátkou dobu.
"Potěší mě i to, když zaslechnu, že to má někdo podobně. Ondra Vetchý jednou zmínil, že když dostane pěknou roli, pocit štěstí u něj, bohužel, trvá jen pár vteřin, protože ho okamžitě vystřídá obava, jestli to zvládne. Přesně to prožívám i já, stoprocentně třeba u filmu Václav."
A stejně tak ho prý potěšil i herec Hugh Grant. "Ten řekl, že před každou klapkou má pocit, že neřekne ani větu. Když i tenhle kluk, který jinak působí zcela suverénně, zažívá stejné stavy jako já, říkám si: paráda, nejsem v tom sám. To mi pomáhá."
