"Netuším, co řeknu, nic jsem si předem nepřipravoval. Ale vím, že nebudu mluvit déle než třicet čtyřicet vteřin," tvrdil Passer před přenosem a slib dodržel. Děkoval jen krátce akademii "za laskavou připomínku, že mi už není třicet", a po vzoru starých Řeků svým učitelům.
V Americe od nuly
Třiasedmdesátiletý tvůrce, který bezmála čtyřicet let žije ve Spojených státech, se podílel na českých filmech Miloše Formana; sám však před emigrací stihl natočit jediný celovečerní film, nezapomenutelné Intimní osvětlení.
"Lituju, že jsem neměl možnost jich udělat víc, nicméně jsem šťastný, že jsem stačil alespoň to. A hlavně pořád doufám, že přinejmenším ještě jeden český film natočím," věří Passer.
Před časem se s Ondříčkem, který stál za kamerou Intimního osvětlení, vydali do míst, kde film točili. "Žasli jsme, jak to tam bylo malé, stísněné, jak jsme se tam všichni vešli. Přitom z filmu to není znát," líčí režisér, jak jedli buchty, hráli badminton a obdivovali legendárního neherce Jana Vostrčila, kterému nezkazil náladu ani třítýdenní déšť.
Kolínský kapelník, jehož Passer už pár let předtím našel pro Formana, strávil s kamarádem na jaře 1945 při boji proti Němcům dva dny v příkopě. "Slíbili si prý, že když to přežijí, už nic jim nebude v životě zatěžko. A já časem zjistil, že lidé jako Vostrčil, kteří přežijí svou smrt, se opravdu chovají jinak," vypráví Passer.
Filmaři jsou všude stejní
Sám musel v Americe začínat od nuly, ale neztratil se. Z jeho zámořských filmů se prosadily zejména Cutterova cesta s Jeffem Bridgesem a Stalin s Robertem Duvallem.
"Ten se točil v Rusku, poslední záběry vznikaly ve Stalinově chatě, už se otvíralo šampaňské – a najednou tam vtrhlo šedesát opilých Rusů; slavili rozpad Sovětského svazu, který se týž den podepsal. Po Stalinově koberci chodili herci Stalina, Beriji či Vorošilova se skleničkami a já měl na okamžik pocit, že ten konec Sovětského svazu jsem způsobil já – tak jak jsem si ho léta přál."
Zatím poslední Passerův film Nomád, který točil se Sergejem Bodrovem v Kazachstánu, právě startuje ve Státech. "Každý film je jiný, ale filmaři jsou stejní všude na světě," shrnuje své mezinárodní zkušenosti. "Třeba švenkři bývají elegantní svůdci žen, produkční zase trpí úzkostí a nadváhou," směje se.
Vztah k Česku si však udržuje, a když se Passera zeptáte, komu z kolegů by čestného Českého lva udělil on, kromě legend své generace jmenuje Jana Hřebejka a Davida Ondříčka. "Až dospějí, určitě toho dosáhnou!"
