Oldřichu Kaiserovi ještě nebylo ani dvacet let, když se v seriálu 30 případů majora Zemana objevil v epizodě o kapele "protistátních mániček" zvané Mimikry, zjevně odkazující ke skutečné skupině Plastic People of the Universe. Herec proto cítil jistou pachuť, když potkal vězněného manažera Plastiků Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor. Ale výtku od něj neslyšel, naopak se prý Magor smál: "To byla tak nádherná pí...ina!"
Frajer Luke
Také tato vzpomínka zní v dokumentu Rok bez Magora, jímž právě Kaiser provází a jejž na pódiu uvádí v parodické roli normalizačního prezidenta Gustáva Husáka. "Je to mistrný kousek," zve na premiéru s Kaiserem režisér dokumentu Oliver Malina Morgenstern.
Underground Z knihy Tanec na dvojitém ledě Fotograf Jan Ságl bezmála dekádu dokumentoval dění v českém undergroundu 60. a 70. let. Jeho snímky byly léta považovány za ztracené. Nyní, po jejich nalezení, vycházejí v obsáhlé unikátní publikaci Tanec na dvojitém ledě. |
"Taky tam budou příslušníci dobové Veřejné bezpečnosti (VB) kontrolovat lidem občanské průkazy jako kdysi, a kdo se jim vzepře, skončí v policejním antonu," slibuje filmař neobvyklé retro v pražské Lucerně. "Samozřejmě to má význam hlavně pro mladé, kteří tu šílenou dobu nepamatují, nicméně dneska vidí, jak se komunisti znovu cpou na politické posty."
Není to jediný snímek o básníkovi, od jehož smrti uplynou na podzim dva roky, ale na rozdíl od jiných tvůrců Malina dokazuje, že opravdu Jirouse znal. "Nepotřeboval žádného arbitra, stejně jako já ho nepotřebuju," říká. A skutečně vypráví o legendě undergroundu bez jakýchkoli soudů, očima desítek přátel, souputníků, rodáků.
Spolužáci třeba vyprávějí, jak Jirous "chodil s deštníkem po Humpolci, už jako student se snažil být originální". Lesník zase líčí, že vzal Plastiky na brigádu, aby si vydělali na aparaturu. Muzikant David Koller vzpomíná: "Můj brácha chodil na jejich koncerty." A literát Eugen Brikcius se hlásí k autorství Magorovy přezdívky. Prý ho tak nejprve nazval "s malým m".
Snímek obsahuje hodně již známých faktů i jmen, zvláště tam, kde se věnuje historii Plastiků, setkání s Egonem Bondym či Chartě 77. Ale objevuje i zajímavé osobní detaily o Jirousovi: třeba že miloval americký film s Paulem Newmanem Frajer Luke, v jehož hrdinovi se prý zhlížel.
Důvtipný okamžik přináší také dvojí pohled dětí. Na jedné straně vzpomínka tehdy desetiletého kluka, jak v něm propagandistický pořad Atentát na kulturu útočící na Plastiky vzbudil naopak zájem o pronásledovanou kapelu. A na straně druhé výjev z dnešní školní výuky věnované Jirousovi, kde se žáci užasle ptají, zač vlastně seděl.
Rok bez Magora sleduje možná až příliš mnoho motivů, útržků, tváří a historek, od politických po pijácké, včetně Silvestra s hosty z ulice. Nicméně k jeho přednostem patří, že nechává zaznít Jirousovu výjimečnou schopnost, jak zacházet se slovy. Zkrátka že muž s pověstí výstředníka je v dokumentu stále ještě v první řadě básníkem.
