Zatím sporadicky, vesměs v publikacích o disidentech, se v polistopadovém Česku objevovaly fotografie od Ivana Kyncla (výjimkou je série záběrů Václava Havla a Pavla Landovského při jejich nahrávání jednoaktovky Audience).
Pravděpodobně tomu tak bylo proto, že od roku 1980 Kyncl žil ve Velké Británii, dovlasti zajížděl zřídka a na nějakézdejší sebepropagaci nepracoval.
Naplno žil svým ostrovním angažmá divadelního fotografa předních londýnských scén. Tak naplno, že mu náhle selhalo srdce.
Výstava v pražské Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka se sice jmenuje Fotograf ChartyIvan Kyncl, ovšem neopomíjí ani autorovu tvorbu na poli divadelní fotografie.
Sledovatel sledovatelů
Syn známého novináře Karla Kyncla podepsal Chartu 77 hned v sedmasedmdesátém roce, a než o tři roky později emigroval na nátlak zdejších úřadů, stačil zdokumentovat život "paralelní polis" a perzekuci disidentů ojedinělým způsobem.
Mezi disidenty se pohybovalo několik mužů s fotoaparátem - kromě Kyncla také Ondřej Němec, Oldřich Škácha či Bohdan Holomíček, avšak Kyncl z nich riskoval asi nejvíc. Vydával se na výpravy k věznicím a k soudům, snímal ukrývanou kamerou z co největší blízkosti, nebo naopak používal teleobjektiv, aby zachytil děje, k nimž se prostě přiblížit nešlo - kupříkladu těsnou přítomnost "tajných" sledovatelů expolitika Františka Kriegela během jeho procházky parkem.
Dodnes je na těch fotografiích patrné, s jak obrovským osobním nasazením vznikaly. Dokonce i technicky došel "mladý" Kyncl na hranici možného; jistěže ne u každého záběru exponovaného teleobjektivem je ostrost dokonalá, avšak vzhledem k okolnostem je i z tohoto hlediska výsledek celkově obdivuhodný. Nezbývá než smeknout.
Úplně jinou kapitolou je ostrovní část dráhy Ivana Kyncla. O ní nevíme prakticky nic. Respektive koluje tvrzení, že Kyncl se vypracoval mezi nejšpičkovější britské divadelní fotografy, a z ukázek, které stávající výstava předkládá, se toto tvrzení nezdá přehnané, neboť jde ve svém oboru o snímky výborné.
Sám fakt, že se Kynclova výstava koná, je chvályhodný. Dluh, který vůči němu česká společnost má, je očividný a expozice v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka to připomíná poněkud paradoxním způsobem - totiž i svou nedodělaností, polovičatostí. Ta je také příčinou, proč akci nakonec nedávám plný bodový počet.
Jediná výstavní místnost tvořící tuto galerii je Kynclovými záběry přecpána, a to si u snímků disidentů můžeme všimnout číslování jednotlivých exponátů, které prozrazuje, že sestava je vybrána z ještě mnohem početnějšího souboru. Snímky, jež jsou instalovány ve zhruba dvoumetrové výšce, se prohlížejí velmi špatně, odlesky to téměř znemožňují.
Divadelní fotografie z Anglie jsou vybaveny jediným univerzálním popiskem, takže se nedozvíme, kde, kdy, koho a jakou inscenaci Kyncl dokumentoval. Úkoly pro budoucnost tudíž ve věci odkazu fotografa Ivana Kyncla stojí jasně: rozsáhlejší a pečlivá retrospektiva doprovozená monografií, která adekvátně shrne dílo tohoto muže.
IVAN KYNCL - Fotograf Charty
Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka, Maiselova 2, Praha 1. Výstava trvá do 31. března 2007.
Hodnocení MF DNES: 70%
