„Ještě tři dny předtím jsem uběhl na jeden zátah dvanáct kilometrů, skákal přitom přes švihadlo, jak to pravidelně dělám. V létě jsem vystoupal na sedm nejvyšších vrcholků Jeseníků, ušel přes pět set kilometrů, udělal na dva a půl tisíce fotek pro novou knihu. Cítil jsem, že snad nikdy jsem na tom nebyl kondičně lépe, dokonce jsem zvažoval trénink na maraton,“ líčí.
„Ale stačilo pár hodin, aby covid ze mě udělal doslova trosku: čtyřicítky horečky, dušnost, záchvaty kašle, bolest na plicích, nebyl jsem schopný ujít krok. V životě jsem nebyl vážně nemocný, nikdy jsem nebyl hospitalizován. Možná, že bez své fyzické a tím i psychické kondice bych tu už nebyl,“ uvažuje Ivan Fíla.
„Nepíšu to, aby mě někdo litoval, chci jen, aby to věděli ti, kdo covid zlehčují jako chřipečku nebo ho díky dezinformačním webům považují za spiknutí Billa Gatese či za jiné nesmyslné konspirační teorie, nebo věří několika našim známým osobnostem, které se staly součástí opozičních hrátek a egoisticky sledují jen své vlastní cíle, či na Karlově mostě slavili konec pandemie, což britský deník The Guardian označil za bolestně naivní a já to schytal, když jsem to už tehdy kritizoval,“ vzkazuje režisér.
Fíla zdůrazňuje, že dlouhodobě patří k ostrým kritikům premiéra i prezidenta. „Nicméně za to, že nám vládnou, si můžeme sami. A dnešní opozice se nemusí bít do prsou a poukazovat na selhání současné vlády, byli to právě mnozí z nich, kdo propagovali nenošení roušek. Celý svět včetně Německa, kde částečně žiju, čelí vysokému nárůstu pandemie a nikdo si s tím neví rady, dokud nebude vakcína. Tak přestaňme fňukat a stále si na něco i na někoho stěžovat,“ žádá Ivan Fíla.
