Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Iva Janžurová: Drahé dcery a já

  2:54aktualizováno  2:54
Vztah matky a jejích dvou dcer. Námět na film i realita. V novém filmu Výlet hraje Iva Janžurová matku a její dcery Sabina a Theodora Remundovy dcery. Filmová maminka Miládka má se svými dvěma holčičkami trochu problém. A Iva Janžurová?

On-line rozhovor s Ivou Janžurovou najdete ZDE


Pomyslela byste si před dvaceti lety, že se vaše dcery stanou herečkami stejně jako vy?
Kolik jim bylo v té době? Deset a osm? Nevím, jestli jsem na to v té době vůbec myslela. Pravda je, že když Sabinka, kterou jsme dlouho vodili do školy, protože se bála paní učitelky, oznámila, že chce jít na konzervatoř, spadli jsme málem pod stůl. Bylo moc těžké vysvětlit jí v tom věku, že to nemusí být vůbec žádný med. A bylo docela těžké překonat vnitřní zděšení z toho, že jí to třeba nevysvětlíme.

Neměla jste chuť jí to jednoduše zakázat?
Byla jsem ustrašená z toho, abych dětem náhodou neomezila jejich svobodomyslnost, takže jsem je už odmalička nechala dělat, co je napadlo. Tenkrát to byla taky určitá móda, která k nám zaznívala z ciziny. Jen jsem dávala po očku pozor, aby nepodpálily dům, neopařily se polívkou a tak podobně. Teď jsem viděla na olympiádě takovou tu disciplínu, jak posílají něco po ledě a hráči před tím rychle umetají cestu - tak to jsem byla já, to koště.

Mladší Theodora studovala gymnázium a potom dokumentární tvorbu na FAMU. Jenomže pak stejně začala hrát...
Asi slyšela, jak si za Sabinčinými zády s mužem říkáme, že to, k čemu se rozhodla, není nejlepší. Až teď se přiznala, že v sobě svoji tehdejší touhu přemohla násilím. K herectví ji přivedl Petr Lébl, který ji učil na FAMU. Dnes ho někdy zpětně podezřívá, že ne proto, že by si myslel, jaká je bůhvíjaká herečka, ale proto, že je to moje dcera, a to bude na diváky fungovat. A dodneška tvrdí, že nemíří k tomu, že by se chtěla herectví věnovat systematicky. Nebo to nepřizná.

Jaké herečky vaše dcery jsou? Dokážete to posoudit?
Viděla jsem obě hrát divadlo, což je pro posouzení důležité. Ve filmu se i s nehercem docílí ledacos, ale v divadle se to všechno prozradí. A byla jsem s jejich výkonem spokojená. U obou mám pocit, že v sobě mají daleko méně zábran, než jsem mívala já. Ale může to být jen pocit, jsou to, sice každá trochu jinak, velké tajnůstkářky.

I v a  J a n ž u r o v á

Iva Janžurová
Narodila se 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova ke dvěma bratrům jako poslední dítě starších rodičů. Studovala na Divadelní fakultě Akademie múzických umění u profesorky Vlasty Fabianové, po škole nastoupila v roce 1963 do divadla v Liberci. O rok později získala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde zůstala třiadvacet let. Od roku 1987 je členkou činohry Národního divadla.
Filmovat začala už na škole v roce 1963. K nejznámějším filmům patří Kočár do Vídně (1966), Penzion pro svobodné pány (1967), Světáci (1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970), Pane, vy jste vdova! (1970), Petrolejové lampy (1971), Morgiana (1972), Drahé tety a já (1974), Marečku, podejte mi pero (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Všichni musí být v pyžamu (1984), Žiletky (1994), Co chytneš v žitě (1998), Ene bene (2000), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), Výlet (2002).
Velkou popularitu jí přinesly i televizní seriály Píseň pro Rudolfa III., Sňatky z rozumu, Nemocnice na kraji města nebo Arabela.
Jejím životním partnerem je herec a režisér Stanislav Remunda (1927), s nímž má dvě dcery, Sabinu (1972) a Theodoru (1974).

Nechají si od vás poradit?

Možná, někdy, tak jednou za dva roky... Jsou na to obě trošilinku háklivé, ale to je velmi přirozené, dobře si pamatuju, jak „ráda" jsem poslouchala svoje rodiče, celá jsem se uvnitř zježila, už když se k nějaké radě nadechovali. A taky jsem měla vždycky pocit, že svým dcerám ani neumím radit a že jim nechci dávat žádné příkazy. Moje výchova byla opravdu výchova v uvozovkách. Jediné, co jsem vždycky udělala, bylo, že jsem jim nanesla Himálaj důvodů, vlastních vnitřních pochybností o svém povolání a o sobě.

Vy o sobě pochybujete? Jste jednou z nejúspěšnějších českých hereček...
Asi jsou kolegové, kteří jsou v povolání šťastní, rádi žijí na jevišti a jsou v divadle od rána do večera. Já bych taky byla upřímně ráda šťastná, ale zatím mi to nějak nejde. Nikdy se mi nezdá, že to, pro co se rozhodnu, je jednoznačně dobře. To je asi v mé povaze. Někdo to má za můj klad, že pochybnosti jsou prospěšné, tak prý vlastně neustrnete v tvorbě a tak dále, ale já bych je často ráda vyměnila za sladké tupé sebevědomí.

Jak se vaše děti dostaly k divadlu? To je asi jasné, že?
Byli jsme na nějakém zájezdu s divadlem a holky jezdily s námi. Abych neměla pocit, že si s sebou vozím celou rodinu jen tak, složila jsem jim takovou písničku. Chtěla jsem, aby zpívaly dvojhlasně. Vždycky vylezly před oponu a zpívaly, ale beze stopy exhibicionismu a chvilkami falešně. Říkala jsem si, zaplaťpánbůh, tady nic nehrozí...

... a hrozilo?
Vrátili jsme se ze zájezdu, odjeli na prázdniny a já jednou vyjdu na zahrádku a holky tam něco hrály. A říkaly: „Brouso, prosím tě...“ Oslovovaly se jmény kolegů, kteří s námi byli na tom zájezdě. Jedna hrála pana Brouska, jedna jeho manželku Luku, pak hrály pana Fišara s naším inspicientem Kalinou.

Co jste na to říkala?
Zavolala jsem muže, aby se na to šel taky podívat. Vůbec se nestyděly a všechno nám to ochotně a hned několikrát zahrály. Všechny ty lidi předváděly v pádné umělecké zkratce, se smyslem pro detail, že jsme se váleli smíchy - a zároveň nás omráčil ten dar napodobování. Pozvali jsme na to i sousedy, manželský pár. Jenže z toho byl málem skandál, protože jim holky jako přídavek zahrály parodii na ně samé, jak se u nás jednou na návštěvě mírně zhádali. Tehdy jsme poprvé zavětřili, že se děje něco nebezpečného.

A co jejich sklony k režii?
Jednou jsme poslali Theodoru na tábor do Tater, mimochodem teprve mnohem později nám vyčetla, kolik námahy a sebezapření musela tenkrát vyvinout, aby stačila na túrách zdatnějším a už trénovaným dětem. Tábor vedl jeden kolega z vinohradského divadla a ten nám pak vyprávěl, že přestože tam byla nejmladší, napsala na závěrečný večírek hru a sama ji zrežírovala. Prý jednala s ostatními dětmi velmi autoritativně. Ještě později, když jsem se učila doma roli, chvíli poslouchala a pak mi řekla: „Tak takhle teda ne. Zkus to jinak.“ Obvykle jsem ji poslechla. Snažila jsem se jim oběma vnuknout, že kdyby se chytly režie, bylo by to lepší než herectví.

Vlastně vás poslechly obě...
Obě ještě pořád nepovažují svůj život za rozhodnutý, učí se  dělat i něco jiného. Sabina si například napsala dva scénáře, které přijala Česká televize. Ten první právě točíme s panem režisérem Filipem a ona mu dělá asistentku. Připomínky, které mi dává za Františkovými zády, jsou docela přesné. Ten druhý scénář by si měla na podzim režírovat sama.

R e ž í r o v a t  u ž  a s i  n e b u d u

Vás herectví vždycky uspokojovalo, nikdy jste nechtěla dělat ještě něco jiného?
Mnoho kolegů mě ponoukalo k režii, ale nikdy jsem na to neměla odvahu. Snad teď, když už o herectví přece jenom něco vím. Ale vím s jistotou, že na to už nemám čas. Zkusit si jednou, jestli ano, nebo ne, to nemá cenu. A v herectví mám tolik závazků, že toho nemůžu jen tak nechat.

Pořád vás to baví?
Baví... To je zvláštní slovo. Baví mě zkoušet, když cítím, že to jde správným směrem. Ale ten pocit je tak složitý, že ani nemůžu říct: Baví mě to, když k tomu mám tohle a tohle. Ale když mám odpovědět na vaši otázku, baví mě opakovaně pracovat v týmu, který znám, s lidmi, o kterých navzájem víme, co si chceme a můžeme dát.

Často říkáte, že jste měla děti za pět minut dvanáct. Ale tehdy vám bylo málo přes třicet, to přece není tak pozdě.
Teď je to už normální, ale před těmi třiceti lety to tak nebylo. Opravdu mi připadalo, že je za pět minut dvanáct, strašně jsem je chtěla. I když mě moje maminka měla v devětatřiceti letech. Byla jsem třetí dítě, které už rodiče ani nechtěli a které se náhle objevilo.

Promiňte, že se ptám, ale proč jste svoji touhu neuspokojila dřív?
Hodně jsem pracovala. Hrála jsem v divadle i v televizi a intenzivně točila filmy. Zrovna dneska jsem si na tu dobu vzpomněla, protože teď jsem se octla v podobném pracovním zatížení. Filmování skončilo o trochu dřív, ale jela jsem rovnou do divadla, chtěla jsem si před představením zdřímnout. Nepodařilo se mi to, neumím usnout přes den, a tak jsem myslela na to, kolik sil dávám herectví.

Jak vůbec vypadá váš pracovní den?
Nechodím spát brzy, protože po návratu z divadla se musím nejdřív uklidnit. Je to také spolehlivá chvíle soukromí, nezvoní telefony. V noci na sebe nespěchám. Do postele se začnu chystat tak nejdřív v jednu a to chystání mívá často zpomalený rytmus. Teď vstávám na natáčení kolem šesté, při troše štěstí sedmé. A to se mi ještě na just občas stane, že se vzbudím o hodinu dřív a už neumím usnout, a říkám si, proboha, pět hodin mi nestačí. Ale musím jít a točit. Večer mám třeba těžké představení. Předevčírem mi ještě ke všemu bylo ráno nějak chřipkově a večer jsem měla hrát Marii Stuartovnu. Už jsem skoro, protože mám alternaci, volala Táně Medvecké. A pak si řeknu, ona stejně bude hrát jako na potvoru naproti v Kolowratu. Do večera se vzmužím a jdu hrát. A večer jdu zase pozdě spát a ráno zase brzy vstávám. Takže právě dneska jsem si pomyslela: A takhle jsi to, ty idiote, dělala celé mládí.

Zastavila jste se aspoň po narození dcer?
To jsem si právě myslela, že se stane. Představovala jsem si, že s dětmi se jenom vozí kočárek, občas se jim připraví něco k papání a pak se uspí. To, že to nebylo tak hladké, pro mě bylo velké překvapení.

Velmi brzy jste se vrátila k práci. Jak jste to dělala?
Hned z porodnice v Písku jsem si přivezla skvělou pomocnici Libušku. Pak nastal krušný rok, když se vdala a odešla. Dokonce jsem musela dát Theodorku do jeslí, ale nechali jsme ji tam jen dva dny. Strašně řvala a nikdo ji tam nepochoval. Když jsme se ptali proč, řekly nám sestry: „No, to bychom si daly, naučit si děti, že je budeme chovat!“ Měla jsem pak štěstí i na další paní, Maryšku, která se stala součástí naší rodiny. Holky strašně rozmazlovala, ale já si říkala, jen ať se mají dobře. Ale teď děvčata chodí a s podezíravým výrazem se vyptávají: A mami, jak dlouho jsi mě kojila? A je v tom už dopředu odsuzující podtón. Já vždycky řeknu: Tak normálně, tři čtvrtě roku. A ony mají zjištěno, že jsem v divadle zkoušela už dřív a říkají: Jó? A jak jsi to stihla?

Nikdy vás dopředu nenapadlo, že k povolání herečky se děti moc nehodí?
Odjakživa jsem věděla, že chci mít děti a udělám všechno pro to, abych je měla. Existovala generace hereček přede mnou, které zastihl trend programového zříkání se mateřství. Byla to generace mé paní profesorky Vlasty Fabianové. Nic nelogického! Divadlo vás potřebuje na sto procent a děti taky na sto. Jedno či druhé musí přijít zkrátka! Ale já jsem se pořád ujišťovala - a praxe mi to potvrzuje, že ta potíž, ta komplikace s dětmi je vyvážena nenahraditelným zážitkem a vědomím mateřství.

Uspokojila ta zkušenost vaše očekávání?
Naprosto. Odpadlo hodně pohodlí, možnosti odpočívat, ale tisíckrát se mi to vrátilo. U svého původního plánu mít šest dětí jsem však přece jenom nezůstala.

Z a v r č e l y  n a   m ě,  a ť  t o h o  n e ch á m

Jste se svými dcerami ráda? Jak jste společně prožily natáčení filmu?
Samozřejmě jsem s nimi ráda. Roli ve filmu Výlet jsem nemusela dopředu brát jen jako pernou práci - na to já jsem totiž přeborník, radostně po úkolech sahám, ale jak se přiblíží, začnu se trápit vidinami všech možných trampot -, ale jako radost, že budeme po celé natáčení spolu. Ani na chvíli jsme netrpěly ponorkovou nemocí, pořád jsme měly co řešit, někdy jsme šly někam na večeři, ráno mě chodily dcery budit a staraly se, abych moc nezdržovala.

Nemáte snahu jim někdy při hraní radit?
To jsem se hlídala, abych jim nepřekážela ani podvědomým dozorem, protože tam měly svou režisérku. Když jsem se přece jen nachomýtla a něco řekla, obrazně řečeno na mě zavrčely, ať toho nechám.

Jak si dcery užíváte mimo společnou práci? Bydlí s vámi?
V našem domě bydlí Sabinka, která se chudák přestěhovala do suterénu, aby měla soukromí. Má teď v úmyslu postavit si své bydlení na půdě a pomalu si maluje obrázky, jak to tam bude vypadat. Bydlíme na kopci a půdu máme vysoko, takže bude bydlet jako na rozhledně. Thea by asi na té půdě chtěla bydlet taky.

Rozumějí si spolu?
Jeden čas to vypadalo, že budou raději bydlet každá zvlášť, teď to zase spěje k tomu, že až se nám ten dům podaří nějak přestavět, bydleli bychom tam všichni pohromadě.

Těšíte se na to?
Zatím nacvičujeme. Užili jsme si to třeba před Vánocemi, kdy jsme se scházeli o adventních nedělích, a jednou jsem uvařila já, jednou Sabina, Theodora a jednou tatínek. Kamarádi našich dcer vařili kávu a dolévali víno a tak. Tím jsme rodinu zkušebně začali znovu tmelit, abych tak řekla, v její dospělosti. Někdy jsme společně na chalupě, vždycky se složitě domlouváme, kdy tam kdo z nás bude, ale sejdeme se i všichni naráz.

Jak se žije v téhle rodině vám?
Člověk se i tohle musí pořád učit. Velmi dlouho jsem se snažila uhájit si svůj prostor, protože jsem ráda sama a ráda se učím role sama. Ale k té samotě potřebuju vědomí, že je rodina v pořádku. Takže nakonec, když vím, že bych se měla učit někde o samotě v koutku roli, a přijde Theodorka si popovídat, povídám si s ní. To mě vlastně osvěží. Učení posunu dál do noci. Sabinka si chodí ráno na můj kávovar udělat preso a volá, jestli chci taky, a já říkám, že vždycky! Pak mi vynadá, že jsem šla pozdě spát, a já se sebekriticky kroutím v souhlasu s jejími napomenutími. Vždyť jsem se odjakživa snažila, aby měly děti pocit, že musí vychovávat mě, ne já je. V tu dobu plave náš táta Slávek v podolském bazénu a v domě je chvíli ranní klid...

Iva Janžurová a představitelé Macha a Šebestové při natáčení nového filmu. (30.5.2001)

Herečka Iva Janžurová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary.

Herečka Iva Janžurová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary.

Herečka Iva Janžurová během on-line rozhovoru z 36. MFF Karlovy Vary.

Iva Janžurová a Václav Vorlíček při natáčení. Iva Janžurová si zahraje roli královny a paní Průchové.

Fotografie z filmu Výlet.

Fotografie z filmu Výlet.

Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali.

Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali.

Rodinné divadlo. Se svým mužem Stanislavem Remundou hraje Iva Janžurová už třicet let. V poslední době je možné je spolu vidět v komedii Vrátíš se ke mně po kolenou, kterou spolu také napsali.

Iva Janžurová.

Iva Janžurová v seriálu Nemocnice na kraji města.

Iva Janžurová s dcerami Theodorou a Sabinou.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Pohled do bytu jednoho z vlastníků, který je před představení dostupný v rámci...
RECENZE: V kasárnách si utahují ze schůzí vlastníků bytových jednotek

Podobně jako byl pro Tolkienovo společenstvo prstenu nadlidský úkol donést prsten do Mordoru, jen pro Společenstvo vlastníků téměř nemožné cokoli vyřešit na...  celý článek

Louskáček - Vánoční teaser
VIDEO: Vánoční sen v listopadu. Na Vinohrady se vrací baletní Louskáček

Divadlo na Vinohradech hostí obnovenou premiéru výpravného klasického baletu Louskáček, vánoční sen. Pražskou scénu čeká pouze devět repríz.  celý článek

Tomáš Töpfer a Dagmar Havlová v představení Lev v zimě
Nemám tak krásné modré oči jako O’Toole, líčí Töpfer svého Lva v zimě

Tři bratři toužící po koruně, lstivá zhrzená manželka. To vše musí ve hře Lev v zimě, kterou proslavil i film s Peterem O’Toolem, řešit stárnoucí král Jindřich...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.