Současně se omlouvá všem, jimž rozhovory odmítla. „Prosila jsem, aby to bylo bez obřadu, ale to se mi úplně nepodařilo,“ podotýká k jubileu, které oslaví ve středu.
Kdybyste si mohla sama vybrat, co byste ze svých filmů, televizních titulů a divadelních záznamů k narozeninám odvysílala? Ještě že to vybrali za mě. Čím dál víc mám v sobě méně jasné, co by stálo za pozornost. Lidi často vyjadřují fandovství k mým inscenacím nebo filmům a je to tak různorodé, že ani z těch ohlasů nejsem moudrá. Ale potěšilo mě, že v ČT jsou na programu Proměny nože, napsané vzácným mi Otou Hofmanem. Režírovala je Eva Sadková, byla tenkrát – rok 68 až 69 v nezvykle rozjařené formě. A to jsme byli tehdy všichni, rozjařeně zklamáni i odhodlaní se vzpírat osudu. Před časem mi psal syn Oty Hofmana, že by chtěl navázat na otce a natočit pokračování s Jaromírem Hanzlíkem a se mnou, ale zatím se neozval. Když jsem si film pustila a uvědomila si, že jsem ho měla zasutý a zapomenutý, moc se mi líbil. Tak ten bych si vybrala!
Po čem se vám v době covidové nejvíc stýskalo? Stýskalo se mi jako všem po životě i práci v normálním čase. Nejdřív jsem žertovala, že to přišlo shůry kvůli mně, abych se už konečně na chvíli zastavila v tempu až příliš nepatřičném a nerozumném vůči mým silám, které mi diktovalo především divadlo. Slíbila jsem Kalichu napsat další hru, komedii ve stylu Veletoče, jenž se velmi dobře divácky ujal. Měla název Zlatá prkna a trochu jsme v ní s Janou Paulovou chtěly naťuknout legrácky kolem udělování cen Thálie, ale uvázlo to na tempu, tak jsem narychlo sáhla na vršek hromádky her, které mi posílají všemožní autoři, a ležel tam překlad francouzské komedie Pusťte mě ven, vlastně sólo pro jednu herečku.
Nabídla jsem ji Kalichu a režii zkušebně své dceři Sabině, dopředu jsem odhadovala, s jakým druhem laskavosti mě odmítne a ona mě mile překvapila souhlasem i tím, že zahraje malou roli hospodyně té dámy, odeznívající hvězdy. Tak se mi spojilo radostné tvůrčí období s radostí být s dcerou spojená i prací a ona se velmi osvědčila. Tu hru jsem zpočátku lehce podceňovala, ale díky Sabině a hodnotám textu, jak jsme je víc a víc objevovaly, už je mi moc milá a je teď v covidové předpremiéře.
Divadla plánují letní hraní a filmaři natáčení, týká se to i vás? Asi to bude docela hustý. Den po oslavě narozenin v Národním divadle nastupuji do televizní pohádky Karla Janáka, pak do školního filmu studentů ze Zlína a v srpnu dělám s Miroslavem Krobotem film Šnajdr. Později asi Spící účet s Miloslavem Lutherem a ještě dva tři docela zajímavé scénáře se mi ocitly v e-mailu.
Samozřejmě na letní scéně Kalichu jsou v plánu čtyři tituly, jako první oficiální premiéra Pusťte mě ven 30. června. Jsme v covidoválečné situaci, nesmíme očekávat mírové pohodlí, snad to přežiju a když ne, bylo to doposud jakž takž fajn.
