Leonardo Cremonini: Roberta tě miluje (1995, tempera, olej, plátno) | foto: Národní galerie

Italské obrazy přinášejí rozruch do letního klidu

Na první pohled příhodně letní, odpočinkový název nese výstava současného italského malíře Leonarda Cremoniniho (1925).

A i když se středomořská atmosféra dovolených na pláži vkrádá do nejednoho z příjemně pastelově barevných pláten, není zde nic tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Veškerá idyla je v autorově podání, zcela dle klišé řečeno, jen klidem před bouří.

Co se skrývá za zrcadlem?
Výstava světově známého italského malíře je v současné záplavě přehlídek převážně domácích autorů příjemným zpestřením. Nejde však o Cremoniniho pražskou premiéru. Dvakrát se zde představil už před čtyřiceti lety, v druhém případě dokonce celým souborem obrazů, které byly vybrány z jeho retrospektivy v Palais des Beaux-Arts v Bruselu.

Dnešní vystavená kolekce čtyřicítky obrazů a jedenácti grafik z let 1953 až 2005 je celoživotním profilem dvaaosmdesátiletého autora. Cenné na souboru je především to, že díla na výstavu Cremonini vybral sám a zároveň sem zařadil i některé malby, jež dříve neopustily jeho ateliér.

Pro autorovu ranou tvorbu z padesátých let je typická drásavá pestrost, expresivita a napětí. Na výstavě toto období zastupují obrazy s přírodními náměty, především pak motivy poražených zvířat, kostí a masa.

Ač se stejnému tématu věnoval i jeho generační souputník Francis Bacon (1909-1992), se kterým se Cremonini setkal na jihu Itálie, kde oba malovali, jejich díla vznikala nezávisle na sobě.

Příroda - rostliny a kameny, zvířata, lidé (především ženy a děti), ale také interiéry patří mezi náměty, které Cremoniniho přitahovaly po celou dobu jeho tvorby. A i pokud jde na první pohled o zcela nevzrušivé zachycení interiérů, vždy se v dílech ukrývají další hlubší roviny a významy - často například v odrazech zrcadel, ale i třeba v letmém přehození kabátu přes opěradlo.

Cremoniniho obrazům se snažila porozumět řada filozofů a spisovatelů jako Louis Althusser, Alberto Moravia, Italo Calvino, Milan Kundera či Umberto Eco. Zároveň se autorovou tvorbou nechávali i inspirovat. Právě Eco popsal Cremoniniho dílo jako velmi literární i filozofické. Ať už jde o nejbanálnější výjevy ze života - lehátka na noční pláži, na pusté pláži pobíhající pes či těla opalujících se výletníků - celek vždy působí jako obraz vytržený z napínavého příběhu.

Jako příklad by mohla posloužit jeho malba z let 1996-1997 Sny a bonbony, zachycující zařízení jakéhosi plážového kiosku se sladkostmi a hračkami pro děti. Roztomilé? Ale za krabicemi s pamlsky i v očích panenky či plyšových králíčků jako by se skrývaly černé můry, které čekají jen na soumrak. Podobně i v dalších Cremoniniho obrazech mají děti či psíci v očích tajemné napětí a záblesky čehosi - snad škodolibosti?

Svou měrou drama vytváří i neobvyklé barevné podání maleb, leckdy strohá geometričnost a používaná technika stékajících barev, která je jakýmsi ozvukem surrealismu v Cremoniniho do uměleckých proudů stále jednoznačně nezařaditelném díle.

LEONARDO CREMONINI: Víkend
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha, kurátorky Françoise Künzi, Olga Uhrová. Výstava trvá do 26. srpna, plné vstupné 80, snížené 40 korun, www.ngprague.cz