Itálie se právem těší z výhry v Cannes

Letošní vítězství filmu Nanniho Morettiho Synův pokoj, který si získal srdce diváků i kritiky ještě předtím, než byl v neděli večer v Cannes ověnčen Zlatou palmou, je i triumfem pro kinematografii Itálie, která se už dlouhá léta nemůže vzpamatovat z ochabnutí tvůrčích sil. Málokdo by zpochybnil rozhodnutí poroty, jíž předsedala slavná bergmanovská herečka a nyní i režisérka Liv Ullmannová, také pokud jde o další ceny, i když patrně leckterý tvůrce odjížděl z 54. MFF v Cannes s pocitem zatrpklosti.

Netýká se to asi ani tak čtyř nestorů soutěže Manoela de Oliveiry (Vracím se domů), Jacquesa Rivetta (Kdo ví), Šoheje Imamury (Vlahá voda pod červeným mostem) a Jeana-Luca Godarda (Chvála lásky) - těm se koneckonců dostalo už v minulosti v Cannes či v Benátkách vysokých poct a uznání a patrně se ve své moudrosti spokojí s pozitivními recenzemi a chválou z úst filmových nadšenců.

Hlavní vítězové 54. ročníku MFF v Cannes

Zlatá palma 2001
Synův pokoj
Režie Nanni Moretti

Velká cena
Pianistka
Režie Michael Haneke

Nejlepší herečka
Isabelle Huppertová
Pianistka

Nejlepší herec
Benoit Magimel
Pianistka

Nejlepší režie
Joel Coen
Muž, který tam nebyl
David Lynch
Mulholland Drive

Nejlepší scénář
Danis Tanovič
Země nikoho

Nejlepší debut
Zacharias Kunuk
Atanarjuat, rychlý běžec

pramen: REUTERS

Zklamán nejspíš byl Mohsen Machmalbaf, jehož snímek Kandahár byl velmi obdivován. Na druhé straně nelze nesouhlasit s tím, že před lehce zavádějící estetizací íránské paraboly o intoleranci dala porota přednost prvnímu filmu mladého bosenského režiséra Danise Tanoviče Země nikoho, kde je v podstatě totéž téma vyjádřeno pregnantněji a s větší přesvědčivostí (cena za scénář).

Se smíšenými pocity nejspíše odjížděli z Cannes tentokrát tvůrci z Dálného východu, zvyklí v posledních letech na většině festivalů stát v popředí zájmu. Navíc patří Hou Hsiao-Hsien (představil se dílem Millénium Mambo) a Tsai Ming-liang (Kolik je tam hodin) z Tchaj-wanu k nejznámějším a nejvíce oceňovaným tvůrcům z tohoto koutu světa. Tentokrát se museli spokojit s okrajovou cenou pro zvukaře svých filmů, nepopiratelně pozoruhodných a skvěle režírovaných.

Na výsluní zájmu intelektuální kritiky Západu se vyhřívá od loňského úspěchu filmu Eureka také Japonec Aojama Šindži a podle všeho se na ně prodírá i jeho krajan, teprve začínající Kore-eda Hirokazu. Jejich filmy Pustý Měsíc, respektive Vzdálenost svědčí o naprostém nezájmu o kontakt s divákem. Naproti tomu zcela opačná byla situace filmů Baze Luhrmana Moulin Rouge a Seana Penna Slib. Těm právě okázalá snaha získat širší diváckou obec v očích poroty ublížila a volání Seana Penna po ocenění výkonu Jacka Nicholsona vyznělo naprázdno.

Cannes má mezi všemi světovými festivaly nejširší možnost výběru. Není snad režiséra a producenta, který by se nesnažil prosadit svůj film právě do Cannes, kde jsou mimo jiné největší šance ho prodat. Tato nesporná výhoda má ovšem i svá úskalí: vede někdy k sestavení soutěže z děl tak nesourodých, jako jsou například oba zmíněné americké filmy, jimž by slušelo spíš umístění mimo soutěž, a na druhé straně až nekomunikativně intelektuálské filmy obou mladých Japonců. Přes tuto výhradu a přes reptání na údajnou nepřítomnost děl na první pohled špičkových si nový umělecký ředitel Thierry Frémaux zaslouží uznání za to, že nabídl kolekci filmů, které nesporně v příštích měsících budou středem pozornosti na dalších festivalech a snad i v kinech.

Bariéru nedůvěry a snad i předsudků vůči kinematografiím bývalého socialistického bloku se daří ovšem překonávat jen zvolna, a to dokonce i v rámci dalších programových sekcí. Nicméně ji vedle Alexandra Sokurova, který už patří k "vyvoleným", letos prolomil v soutěži Tanovičův film Země nikoho. Také v paralelní sekci Quinzaine des réalisateurs, za jejíž program odpovídá jiná skupina, se ocitl vedle albánského filmu Hesla také film z Rumunska. Kdo ví, třeba příště uspěje i česká kinematografie lépe než jen účastí ve studentské přehlídce.

Velmi dobré přijetí Svěrákova Tmavomodrého světa promítaného na trhu a jeho pochvalná recenze ve festivalovém deníku Variety by mohly být vlaštovkou ohlašující jaro.

Zahájovací ceremoniál MFF v Cannes

Francouzský režisér Jean Luc Godard pod motivem Mezinárodního filmového festivalu v Cannes.

Americký herec a režisér Sean Penn (vlevo), jeho manželka Robin Wright Pennová (uprostřed) a herec Aaron Eckhart před projekcí filmu The Pledge.

Americký režisér Sean Penn (vlevo) se svojí ženou, herečkou Robin Wright Pennovou, na filmovém festivalu v Cannes.

Švýcarský režisér Jean Luc Godard (vpravo) s herečkou Cecile Campovou před projekcí jejich filmu Eloge de L'Amour na 54. MFF v Cannes.

Francouzská herečka Isabelle Huppertová pózuje fotografům po oficiální představení filmu La Pianiste na 54. MFF v Cannes. Nápisy na hereččiných zádech a pažích zní: Bůh může poděkovat Bachovi, protože Bach je důkazem jeho existence.

Francouzský herec Jean-Paul Belmondo.

Francouzská herečka Isabelle Huppertová na 54. MFF v Cannes.

Německý režisér Volker Schloendorff a herečka Patricia Arquettová

Lary Flynt

Italský režisér Nanni Moretti.

Ruský herec Leonid Mozgovoi

Režisér Tsai Ming-Liang, francouzský herec Jean Pierre Leaud a herečky Lu yi-Ching a Chen Shiang-Chyi

Italský režisér Nanni Moretti oslavuje své vítězství na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde získal Zlatou palmu za film Synův pokoj (20. května 2001)