Nemrzí vás, že soutěž téhle sekce nakonec nebyla? Mohl jste vyhrát.
Těžko říct. Netušil jsem ani, že byla v plánu. Nemám na to názor.
Je těžké točit v zemi, jíž se říká země jediného filmaře - světoznámého Fridrika Fridrikssona?
Ne, Fridriksson patří k jiné generaci. Opravdu je jediný, díky komu všude na světě znají naši kinematografii. Ale problém v tom nevidím.
Nebouříte se proti klasikovi?
Na Islandu je kinematografie moc mladá, první film vznikl roku 1978, takže necítím nutnost bojovat proti tradici. Fridrikssonovy filmy navíc obdivuji, jsme dobří přátelé, tak proč bych proti němu brojil?
Viděl váš film?
Viděl, moc se mu líbil. Třeba je to tím, že Fridriksson teď vidí svět novýma očima. Byl na oční operaci.
Rebelský hrdina vašeho filmu má zvláštní, černý humor. Dá se říci, že je to humor národní?
Ano, je to humor svérázný. Černý. Ale taky můj. Nesnažil jsem se, aby byl za každou cenu islandský.
Ale právě Fridriksson mi kdysi líčil svéráz islandského humoru slovy, že film se třemi sebevraždami může být pořád komedie.
Může. Podle mě je humor především relativní. Záleží na odstupu. Představte si historku, jak se někdo v Indii zabil skokem do bazénu - zapomněl, že tam není voda. My se bavíme, pro něj to legrace nebyla.
Mladičký hrdina vašeho filmu, opravdu samorost, působí ohromně samozřejmě. Je to neherec?
Ne, i když já ho znám hlavně jako syna svého učitele francouzštiny a do mého snímku se hodil už svým vzhledem. Nicméně je to vynikající profesionál, studoval herectví v Paříži, má tu profesi rád, ale nechce se věnovat jen hraní. Podobně smýšlí jeho otec, který i v mém filmu představuje učitele francouzštiny, ale pak se stal námořníkem a teď obě povolání střídá.
Islandské filmy jsou v módě hlavně mezi mládeží, bývá v nich nadpřirozené tajemství. Opravdu se na Islandu věří na skřítky?
Ano, opravdu. Věříme, že existují skřítkové, víly, různé nadpřirozené bytosti. Když se měla na Islandu stavět dálnice a na vyměřené trase stál takzvaný elfský kámen, změnily se plány a dálnice se musela vést oklikou. Na Islandu je naprosto normální, že v každé rodině alespoň jeden člověk vidí do minulosti, do budoucnosti nebo nadpřirozená zjevení.
Vy sám jste taky viděl skřítky?
Osobně sice ne, ale taky mám příbuzné, kterým se to stalo. A zrovna Fridriksson ví o tomhle všechno. Ten určitě viděl i víly - zvláště teď, těma svýma novýma očima.
Fotografie z filmu Albín jménem Nói. |
Fotografie z filmu Albín jménem Nói. |
Fotografie z filmu Albín jménem Nói. |
Fotografie z filmu Albín jménem Nói. |