HISTORIE
Multikulturalismus je termín, který se ve Spojených státech začal používat v roce 1976, kdežto v Kanadě - v souvislosti s její francouzsky mluvící částí - v roce 1974.
Americká literatura však byla vždy multikulturální, třebaže se daným slovem neoznačovala. Její počátky totiž sahají až deset, či dokonce třicet tisíc let nazpět - do doby, do níž lze stopovat kořeny ústního slovesného folkloru původních obyvatel. I puritáni, lidé, kteří nedokázali s nikým vyjít v Anglii, a rozhodli se tedy vnucovat své hodnoty někde jinde, byli multikulturalisté - jejich hodnoty jsou přece založeny na textech pocházejících z Afriky a Blízkého východu. Mimochodem, Indiáni nazývají jejich příchod invazí.
A když už jsme u Indiánů - jejich obrázkové písmo, které se na kůlech s totemy čte vertikálně, se znovu objevuje v americké literatuře 20. století, kdy s obdobnými představami pracuje básnické hnutí imagistů zastoupené kupříkladu Amy Lowellovou. Ne nadarmo řekl americký básník Carl Sandburg, že rudí Američané byli opravdovou avantgardou.
A kdybychom šli do důsledků, multikulturální je kupříkladu i sám španělský jazyk 40 procent jeho slovní zásoby vychází z arabštiny.
ČTYŘI ZPŮSOBY
Multikulturalismus se dnes chápe přinejmenším čtyřmi různými způsoby. Za prvé: jako povrchový a povrchní multikulturalismus, v jehož rámci se do rozmanitých organizací přijímá několik málo černých Američanů pokud možno s dobrými konexemi jen tak "do počtu". Za druhé: radikální multikulturalismus, který myšlenkově inklinuje k extrémní levici. Za třetí: artikularistický multikulturalismus, dle něhož je společná půda více kultur nejen nemožná, ale i nežádoucí.
A za čtvrté: pluralistický multikulturalismus věřící ve společnou a bohatší kulturu zároveň, tvořenou ovšem nezávislými proudy.
REÁLNÉ PODMÍNKY
Na oficiální rovině se za multikulturalistu považuje i prezident Clinton, a neoficiálně nás všechny stmeluje populární kultura kupříkladu baseball. Oproti dřívější programové stejnosti kultur přišel s revoltou 60. let názor, že je možné, aby se jednotlivec držel dvou kultur, a byl tak například jak Číňanem, tak Američanem zároveň, zatímco ještě prezident Wilson byl proti tzv. pomlčkám a tvrdil, že nelze být obojím. Ve 20. letech byly na půdě Kongresu běžné rasistické projevy, zatímco dnes se rasisticky nechová vláda, nýbrž zejména někteří bílí dospívající kluci. Pokud se literatury týče, komerční tlaky bohužel zlikvidovaly většinu nezávislých knihkupectví, a v současné době nakladatelé dokonce konzultují s představiteli řetězů velikých knihkupectví předložené rukopisy, aby zjistili, zda mají naději na úspěch - samozřejmě finanční. Takové praktiky jsou prostě nechutné. Na druhé straně s sebou pokrok přinesl internet a já se velmi snažím, aby se díla začínajících etnických spisovatelů objevovala alespoň tam. A internet též poskytuje výborný kritický prostor přímo čtenářům - Toni Morrisonová byla předloni po vydání svého zatím posledního románu Paradise (Ráj ) zavalena tolika výtkami, až se nakonec musela veřejnosti omluvit s tím, že neměla čas tu knihu napsat dobře. Musela ji totiž dokončit tak, aby se dostala včas na předvánoční trh.
VYHLÍDKY
Nejnovějším trendem se zdá multijazyková literatura. Mnoho mladých amerických spisovatelů, jako například Jessica Hagedornová, narozená na Filipínách, necítí potřebu překládat svá díla do angličtiny a věří, že i naši lidé by měli mluvit několika jazyky - jako v Evropě. Podle nich by se studenti měli učit nejméně jednomu asijskému a jednomu africkému jazyku. V tomto směru se dá s nadsázkou říci, že kapitalisté předstihli akademiky - sledujete-li reklamy v televizi či na plakátových plochách, zjistíte, že lákají konzumenty nejen v angličtině, ale zrovna tak třeba ve španělštině a v čínštině.
ISHMAEL REED se narodil roku 1938 ve státě Tennessee. Autor více než dvaceti knih různých žánrů, z nichž dvě byly nominovány na National Book Award, a sbírka poezie Zaklínání (1972) na Pulitzerovu cenu. Doposud napsal deset románů, z nichž jmenujme: Zkáza města Yellow Back Radio (1969), Mumbo Jumbo (1972), Japonské jaro a Jak se větrá špinavé prádlo (1993).
