Tým, který expozici připravil, tvoří ještě historik fotografie Vladimír Birgus - ten Rösslera výrazněji představil již před dvěma lety na přehlídce avantgardní fotografie Moderní krása, a kunsthistorik Karel Srp, jenž měl na starosti kresby. Výstava zahrnuje kolem sto padesáti exponátů a během roku by ji měla doplnit fotografova reprezentativní monografie.
Jaroslav Rössler měl skvělého iniciačního Mistra: v letech 1917-1920 se vyučil v ateliéru Františka Drtikola. Pět let pak v tomto nejrespektovanějším pražském fotoateliéru své doby pracoval jako asistent. Úvod výstavy sleduje právě toto pro autora zásadní tvůrčí období. Hned druhý prezentovaný snímek je Opus I. z roku 1919, považovaný dnes za vůbec první českou avantgardní fotografii. Následují další záběry s konstruktivistickými tendencemi a abstraktní kompozice ze světel a stínů.
Kurátoři je doplnili o několik prací Františka Drtikola a Mana Raye; pro srovnání jsou v dalších částech výstavy ještě představeny některá díla Jaromíra Funkeho či Eugena Wiškovského. "Chceme Rösslerovo dílo zakotvit v kontextu. Ukázat, že třeba mezi ním a Drtikolem existoval silný vzájemný vliv," vysvětluje Jan Mlčoch. A Vladimír Birgus doplňuje: "Na avantgardní kompozice používal starou ušlechtilou techniku bromolejotisku, což jiní tvůrci avantgardy nedokázali pochopit."
Radikální experimenty s kresbou světlem, tedy práce tak blízké obdobným snahám Mana Raye, se střídaly s konstruktivistickými záběry Eiffelovky z dvacátých let.
První cestu do Paříže Rössler uskutečnil v roce 1925 s kolegyní z Drtikolova ateliéru Gertrudou Fischerovou - stál jí jako model pro akty a posléze se s ní oženil; o dva roky dříve se stal jediným fotografem Uměleckého svazu Devětsil na doporučení Karla Teigeho. V té době Rössler publikoval v avantgardním Pásmu, ReDu či Disku. Pařížské období pokračovalo i počátkem let třicátých. Tehdy Rössler pracoval jako reklamní fotograf a rovněž tady užíval avantgardní postupy: diagonální kompozice, fotogramy, dvojité expozice a podobně. "Ve studiu odmítl být prvním operátorem, musel by totiž dělat reklamní portréty. Byl spíše konstruktér fotografie než zaměřený na živou fotku," říká Birgus.
Právě reportáž v roce 1935 pro Rösslera znamenala zlom v tvorbě i životě. Při fotografování demonstrace byl v Paříži zatčen policií, několik týdnů byl nezvěstný. Psychicky se zhroutil a nakonec byl z Francie vyhoštěn. "Po rozčarování z Francie skoro nic netvořil, v útlumu nakonec zůstal až do poloviny padesátých let," vysvětluje Vladimír Birgus.
Pak se Rössler vrátil k volné tvorbě - tentokrát se inspiroval poetismem a fotografoval městské scenérie. Od roku 1958 rekapituloval své meziválečné zkušenosti, pracoval se Sabattierovým efektem (speciální vyvolávací postup) či s představným hranolem před objektivem. "I když byl Rössler solitér již téměř nevystavující, dělal věci, které přesně zapadají do dobového kontextu, například hnutí informelu," podotýká kurátor Birgus.
Proč se vlastně člověk, který v roce 1931 vytvořil slavný záběr dívčí tváře s černým kroužkem kolem oka - ten se stal "logem" zde již zmíněné expozice Moderní krása - na tak dlouhou dobu odmlčel a poté se držel v ústraní, takže se jeho dílo plného uznání dočkává vlastně až nyní? Dokonce i Karel Teige v textu katalogu vídeňské výstavy Moderní fotografie v Československu z roku 1947 Rösslera připomíná pouze větou: "V publikacích této avantgardy (...) objevovaly se od 1926 fotogramy Jaroslava Rösslera, jenž pak záhy zmizel z obzoru." Znalec avantgardní fotografie Jan Mlčoch má pro to zmlknutí následující vysvětlení: "Rössler prý byl tichý člověk a události z Francie pro něj byly velkým traumatem. Na druhou stranu měl obdivuhodnou sílu pro svou nekompromisní experimentální cestu." Birgus neargumentuje jinak: "S nikým se moc nestýkal. Možná i proto jeho práce v roce 1929 chyběly na slavné stuttgartské přehlídce Film und Foto a první samostatnou výstavu měl až v roce 1968 v Malé síni Československého spisovatele."
Výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu není jediným projektem, který Jaroslava Rösslera v těchto dnech připomíná. České Centrum Fotografie vydává bibliofilii obsahující nové zvětšeniny z Rösslerových původních negativů, podobné bibliofilské portfolio připravil i Pražský dům fotografie. V nakladatelství Torst v brzké době vyjde malá monografie v jeho fotografické řadě, Kant by měl během roku vydat již zmiňovanou velkou publikaci. Výstava trvá do 20. května 2001 a bude reprízována v zahraničí.
Jaroslav Rössler měl skvělého iniciačního Mistra: v letech 1917-1920 se vyučil v ateliéru Františka Drtikola. Pět let pak v tomto nejrespektovanějším pražském fotoateliéru své doby pracoval jako asistent. Úvod výstavy sleduje právě toto pro autora zásadní tvůrčí období. Hned druhý prezentovaný snímek je Opus I. z roku 1919, považovaný dnes za vůbec první českou avantgardní fotografii. Následují další záběry s konstruktivistickými tendencemi a abstraktní kompozice ze světel a stínů.
Kurátoři je doplnili o několik prací Františka Drtikola a Mana Raye; pro srovnání jsou v dalších částech výstavy ještě představeny některá díla Jaromíra Funkeho či Eugena Wiškovského. "Chceme Rösslerovo dílo zakotvit v kontextu. Ukázat, že třeba mezi ním a Drtikolem existoval silný vzájemný vliv," vysvětluje Jan Mlčoch. A Vladimír Birgus doplňuje: "Na avantgardní kompozice používal starou ušlechtilou techniku bromolejotisku, což jiní tvůrci avantgardy nedokázali pochopit."
Radikální experimenty s kresbou světlem, tedy práce tak blízké obdobným snahám Mana Raye, se střídaly s konstruktivistickými záběry Eiffelovky z dvacátých let.
První cestu do Paříže Rössler uskutečnil v roce 1925 s kolegyní z Drtikolova ateliéru Gertrudou Fischerovou - stál jí jako model pro akty a posléze se s ní oženil; o dva roky dříve se stal jediným fotografem Uměleckého svazu Devětsil na doporučení Karla Teigeho. V té době Rössler publikoval v avantgardním Pásmu, ReDu či Disku. Pařížské období pokračovalo i počátkem let třicátých. Tehdy Rössler pracoval jako reklamní fotograf a rovněž tady užíval avantgardní postupy: diagonální kompozice, fotogramy, dvojité expozice a podobně. "Ve studiu odmítl být prvním operátorem, musel by totiž dělat reklamní portréty. Byl spíše konstruktér fotografie než zaměřený na živou fotku," říká Birgus.
Právě reportáž v roce 1935 pro Rösslera znamenala zlom v tvorbě i životě. Při fotografování demonstrace byl v Paříži zatčen policií, několik týdnů byl nezvěstný. Psychicky se zhroutil a nakonec byl z Francie vyhoštěn. "Po rozčarování z Francie skoro nic netvořil, v útlumu nakonec zůstal až do poloviny padesátých let," vysvětluje Vladimír Birgus.
Pak se Rössler vrátil k volné tvorbě - tentokrát se inspiroval poetismem a fotografoval městské scenérie. Od roku 1958 rekapituloval své meziválečné zkušenosti, pracoval se Sabattierovým efektem (speciální vyvolávací postup) či s představným hranolem před objektivem. "I když byl Rössler solitér již téměř nevystavující, dělal věci, které přesně zapadají do dobového kontextu, například hnutí informelu," podotýká kurátor Birgus.
Proč se vlastně člověk, který v roce 1931 vytvořil slavný záběr dívčí tváře s černým kroužkem kolem oka - ten se stal "logem" zde již zmíněné expozice Moderní krása - na tak dlouhou dobu odmlčel a poté se držel v ústraní, takže se jeho dílo plného uznání dočkává vlastně až nyní? Dokonce i Karel Teige v textu katalogu vídeňské výstavy Moderní fotografie v Československu z roku 1947 Rösslera připomíná pouze větou: "V publikacích této avantgardy (...) objevovaly se od 1926 fotogramy Jaroslava Rösslera, jenž pak záhy zmizel z obzoru." Znalec avantgardní fotografie Jan Mlčoch má pro to zmlknutí následující vysvětlení: "Rössler prý byl tichý člověk a události z Francie pro něj byly velkým traumatem. Na druhou stranu měl obdivuhodnou sílu pro svou nekompromisní experimentální cestu." Birgus neargumentuje jinak: "S nikým se moc nestýkal. Možná i proto jeho práce v roce 1929 chyběly na slavné stuttgartské přehlídce Film und Foto a první samostatnou výstavu měl až v roce 1968 v Malé síni Československého spisovatele."
Výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu není jediným projektem, který Jaroslava Rösslera v těchto dnech připomíná. České Centrum Fotografie vydává bibliofilii obsahující nové zvětšeniny z Rösslerových původních negativů, podobné bibliofilské portfolio připravil i Pražský dům fotografie. V nakladatelství Torst v brzké době vyjde malá monografie v jeho fotografické řadě, Kant by měl během roku vydat již zmiňovanou velkou publikaci. Výstava trvá do 20. května 2001 a bude reprízována v zahraničí.
 Bez názvu (kompozice okenní rámy), 1963. |
 OMTO, 1926-27 |
 Bez názvu (autoportrét), 1929. |
 Bez názvu (vejce), 1959. |
 Fotografie I., 1925. |
 Hlava, 1967-77. |
 Bez názvu, 1931. |
 Bez názvu, 1926 (pozdější autorská zvětšenina). |
