Za několik dní má internetová kniha přes 20 kapitol, 54 postav a několik dějových verzí. Spoluautoři byli od prvního okamžiku tak dychtiví tvorby, že organizátoři zavedli každý den "povinnou pauzu na čtení" mezi 12. a 16. hodinou greenwichského času (13 až 17 hodin SEČ).
Autoři projektu si sami kladou otázku, zda vůbec může kolektiv vytvořit věrohodné dílo fikčního žánru a najít svébytný autorský hlas, zda může skupina tisíců, možná statisíců lidí vytvořit zápletku, která vykreslí klasický dějový oblouk, když každý spoluautor bude mít jiný názor na to, jak má kniha skončit, začít nebo se vyvíjet.
Už první odstavec Prologu knihy prozatímně nazvané A Million Penguins (Milion tučňáků) vzbuzuje v některých čtenářích značné obavy, protože se spoluautorům do něj podařilo vměstnat neutěšenou ulici, kaviár, uzeného lososa, šampaňské a tři postavy.
Jeremy Ettinghausen z nakladatelství Penguin uvedl, že během tří dnů byly napsány tisíce slov. Vedle vlastního románu nabízí projekt i diskusní stránky, kde se mohou spoluautoři domlouvat, jak dál.
Snahou je, aby se na knize podílel asi milion lidí. Organizátoři ji nazývají "wikiromán" podle toho, že ke tvorbě slouží program umožňující takové projekty, pro který se vžilo označení wiki.
Podobné projekty se považují za projevy rodícího se internetu druhé generace, v angličtině běžně zvaného Web 2.0. Podle amerického experta Tima O´Reillyho jde o nové vývojové stádium světové sítě, jejímž určujícím znakem je podíl mnoha uživatelů na projektech, na vytváření nových, na hodnocení jednotlivých stránek a projektů.
O´Reilly a další v tom spatřují zárodky jakési moudrosti veřejnosti, která se postupně dostává ke slovu, možná v budoucnu ke slovu rozhodujícímu. To kontrastuje s dosavadním internetem, kterému dominovali experti, média, vlády či firmy.
