Do revolučního kvasu počátku století zavede diváky hra polského dramatika Stanislawa Wyspianského Wesele, jež bude mít na scéně Divadla Na zábradlí v úterý premiéru. "Listopadová noc roku tisícího devítistého svádí dohromady početnou skupinu krakowských intelektuálů a bronowických sedláků, kteří na chalupě v Malých Bronowicích oslavují sňatek svých dětí," píše se v únorovém programu divadla o chystané inscenaci režiséra Petra Lébla. "Během celonoční pitky naplánují, zosnují a uskuteční revoluci - národní povstání, po kterém, když se probudí, nezbude památky." Hra Stanislawa Wyspianského není pro Lébla žádnou novinkou, neboť ji poprvé inscenoval ještě se svým amatérským souborem JELO v roce 1989. Tehdejší premiéra pro něj byla navíc významná tím, že se po sedmi autorských projektech, mezi nimiž figurovaly například dramatizace Vonnegutovy Grotesky či Eliadova Hada, poprvé zabýval klasickým divadelním textem. "Premiéra byla 9. listopadu a hru jsme připravili jako taškařici 'o revoluci, která se nekonala'," vzpomíná režisér. "Už za týden nám tento výklad spláchla revoluce skutečná. Dnes, v Divadle Na zábradlí, inscenujeme ve velkolepém hereckém obsazení Wesele jako hru o převratu, který, má-li být pořádný, je výhodnější, když si jej udělá každý zvlášť ve své hlavě. A teprve potom spolu s ostatními." Nová inscenace Wyspianského se podle Lébla k jeho velkému překvapení té dávné vůbec nepodobá. Stejné jsou prý pouze písně Mikiho Jelínka, které složil pro zpěvačku Martu Kubišovou a jež se tehdy tajně natočily u něho ve sklepě. Nezvyklé ovšem je, že titul Wyspianského hry divadlo ponechalo v originále. "Wesele označuje polsky veselku, svatbu, česky asi nejpřesněji by znělo veselí," objasňuje svůj záměr Lébl. "Zachováním originálního názvu a vzhledem k tomu, že hra vypráví o občanském povstání, dáváme najevo, jakým způsobem by se takové povstání nemělo uskutečnit." Nedávno Petr Lébl vstoupil coby režisér na prkna Národního divadla, kde se představil kontroverzní inscenací Smetanovy opery Braniboři v Čechách. Odtud si také "vypůjčil" operního sólistu Luďka Veleho, který na Zábradlí vystoupí po boku ostřílených činoherců, jako jsou například Zdena Hadrbolcová, Jorga Kotrbová, Radek Holub, Vladimír Marek, Jiří Ornest či Leoš Suchařípa. "Luďka Veleho jsem poznal jako vynikajícího pěvce a rovněž krásného, přímého a spravedlivého člověka," poznamenává ke své volbě režisér. "A pokud vím, tak operní kritika u Veleho výkonů vždy připomínala jeho kvality herecké. Nabídl jsem mu tuto spolupráci, aby si vyzkoušel něco docela jiného a aby přišel na jiné myšlenky." Pokud jde o čerstvou zkušenost z práce v Národním divadle, nezdá se, že by nyní Petr Lébl zrovna prahl po tom, aby si ji v brzké době mohl zopakovat. "Myslím, že Divadlo Na zábradlí a lidé v něm jsou první a poslední scénou, na které mohu pracovat svobodně a být šťastný," prohlašuje rozhodně. "Já se do velkých divadel nehodím."
- středa 19. srpna 1998
