Sidi Goma je na dnešní scéně world music synonymem pro rituály z Africké Indie, magické spojení kultur, které trvá osm století, aniž by si toho Evropané všimli. Africké bubny obohacené indickou muzikálností se spirituální nadstavbou sufijských fakírů.
Jejich koncerty jsou velkolepým hudebním rituálem. Čtyři bubeníci doprovázejí osm tanečníků-akrobatů. "Poslové ze světa, v němž je rytmus, barva i radost nastavena o několik čárek nad normou. Úžasné rituální divadlo. Extatické síly, kulminující v explozi," píše světový tisk.
Indičtí Afričané Sidi jsou původem z východní Afriky, do Indie přišli před osmi sty lety a usadili se v indickém státě Gujarat. S sebou si přinesli bohaté hudební tradice, které během generací dále rozvíjeli.
Mnozí z nich se do Indie dostali proti své vůli, když ve 13. století Arabové začali podnikat do Afriky otrokářské výpravy. Někteří předkové indo-afrického etnika Sidi přicházeli jako otroci maharadžů, jiní se v Indii usazovali jako obchodníci, námořníci či otrokářští králové.
Černoši byli tehdy v Indii velmi žádaní, protože měli pověst spolehlivých sluhů a v očích šlechty představovali symbol luxusu.
Tradiční profesi těchto Indo-Afričanů se stala hudba a tanec, mnozí z nich se živí jako kočovní fakíři. K hudebně nejtalentovanějším patří příslušníci kmene Sidi, hudba je pro ně pomůckou ke splynutí s Bohem. Řada z nich má v islámských komunitách roli muezzínů.
Hudbu černých Afričanů z Gujaratu západní publikum dosud neznalo, skupina Sidi Goma je první svého druhu, která vyjela do Evropy. Její koncerty jsou fascinující podívanou, k níž patří hudba, tanec, akrobacie, fascinující kouzla s kokosovými ořechy i sufijský náboženský rituál.
Sufijové na rozdíl od islámských fundamentalistů věří, že hudba, poezie i láska jsou nedílnou součástí duchovního života a že silný prožitek z hudby či zpěvu může vést k duchovní extázi. K mistrům sufijského umění patřil například pakistánský zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan, vířící dervišové anebo středověký básník Jellaludin Rumi.
Sidi Goma užívají staré africké nástroje, z nichž některé na africkém kontinentu už vymizely. Malunga je hudební luk, podobný brazilskému berimbau, nafil je dechový nástroj z mušle, mai misra jsou kokosové perkuse.
