"V Indii, kde jsem žil do dvaceti let, je stále zavedený britský školský systém. Například moje matka chodila do klášterní školy, kde vyučovaly jeptišky. Já jsem se už ve čtrnácti letech stal sbormistrem školního sboru. Takže s evropskou hudbou jsem vyrostl," vysvětluje Upadhyaya
Studoval v rakouském Grazu a nakonec zakotvil ve Vídni, kde před osmi lety založil soubor.
Podotýká ovšem, že Rakousko není zrovna renesanční země.
"Je to vlast Mozartova, pro starší hudbu tam není vyhraněné publikum. Zato Praha, to je jiná! Tady vidím propojení hudby a architektury," libuje si umělec, který v kostele Panny Marie Sněžné uvedl ve dvou večerech Responsoria Carla Gesualda da Venosy, líčící pašijový příběh.
Tento italský skladatel vešel do dějin nejen nádhernou hudbou. Zavraždil totiž svoji manželku a jejího milence, ale jako šlechtic nebyl popraven, pouze izolován na svém hradě.
Třebaže by se mohlo zdát, že mladý Ind je zcela srostlý se západní kulturou, on sám tvrdí, že tomu tak není.
"Můj otec studoval klasický indický zpěv a já sám jsem studoval i hru na indické bicí nástroje a indický tanec. Takže se ve mně stále trochu sváří dva světy," říká.
V Evropě musel vzít na vědomí, že některé věci jsou prostě jinak. "Přijel jsem do Rakouska v únoru a zdálo se mi, že jsem se ocitl v černobílém filmu. V Indii je tolik barev… Tak jsem aspoň členkám souboru nechal ušít koncertní róby z pestrého indického hedvábí. Anebo na silnici: Když se v Indii stane dopravní nehoda, oba řidiči vystoupí z auta a vyřídí si to v pěstním souboji. Kdežto v Rakousku si jen vymění kartičky s číslem pojišťovny..."
