GLOSA: Král, svůdce i komik. Ruský pěvec byl víc než „kulturní vložka“

Galakoncerty operních hvězd mohou jistě připomínat hudební besídky či sponzorské večírky, ale koneckonců záleží vždy na dotyčné osobnosti, jestli dodá i něco navíc než jen „kulturní vložku“. Jako ruský basista Ildar Abdrazakov.

Ruský basista Ildar Abdrazakov a dirigent Fabio Mastrangelo | foto: Jiří Vaněk

Pěvec je známý i z kinopřenosů z Metropolitní opery, v nichž zanechal různý dojem, pěvecky však byl vždy na výši. V Praze vystoupil už loni s Annou Nětrebkovou a dvěma dalšími kolegy. Teď si zazpíval v Obecním domě sólově a celý večer udržel pozornost díky tomu, jak dokázal vystřídat různé role a styly a přitom nebýt pořád stejný.

Ildar Abdrazakov

85 %

PKF - Prague Philharmonia

dirigent Fabio Mastrangelo

Obecní dům, 13.června 2016

Je to zase jiná osobnost než německý hvězdný basista René Pape, který v Praze zpíval před dvěma lety. Abdrazakův hlas, spíš basbaryton než bas, má krásnou barvu, rozsah, měkký, hutný zvuk „obalený“ jen lehkým, příjemným vibratem. Na úvod Abdrazakov přednesl s přirozeným patosem dvě ukázky z ruského repertoáru, píseň varjažského hosta z opery Nikolaje Rimského-Korsakova Sadko a árii z Rachmaninovy opery Aleko.

Nezůstal však jen u předvádění krásy a lahodnosti. V árii krále Filipa z Verdiho Dona Carlose dokázal, že hlasem umí zahrát i meditaci mocného vladaře, který je sám, nikdo ho nemiluje a nikomu nemůže věřit. Také v árii z Verdiho Ernaniho potvrdil, že umí dosáhnout dramatického efektu pomocí lehkosti a zpěvnosti. Po přestávce se převtělil do hrdinů z Mozartových oper. Pohrál si s Leporellovou árií z Dona Giovanniho, v níž sluha vypočítává pánovy lásky, ale bližší je mu přeci jen titulní role. Slavné dostaveníčko zazpíval s velkou kultivovaností a vemlouvavostí – jak se sluší a patří.

Pak se převtělil do pyšného toreadora z Bizetovy Carmen a nakonec si nechal Basilia z Rossiniho Lazebníka sevillského. Ten ve své árii popisuje šířící se pomluvu, která z jemného vánku může přerůst až v bouři, a Abdrazakov ji skutečně tak vystupňoval, navíc s nevtíravou komikou.

V přídavcích ještě dodal „šampaňskou“ árii z Dona Giovanniho a Mefista z Gounodova Fausta. Doprovázela ho PKF – Prague Philharmonia, která ale hrála méně proměnlivě než Abdrazakov zpíval. Italský dirigent Fabio Mastrangelo ji až příliš razantně vedl spíš k jednotvárně silové hře.

Možná to byl další ze sponzorských večírků, ale zpěvu si divák mohl užít.