Pop dává albem na vědomí nejen to, že má i jiné hudební zájmy, než ty, se kterými je tradičně spojován, ale že také sleduje jiné kulturní žánry a ví, co a kdo má momentálně "kultovní" statut mezi intelektuály.
Proto hovoří o inspiraci alba románem francouzského spisovatele Michela Houellebecqa Možnost ostrova a nepochybně proto také požádal o výtvarné zpracování obalu alba Marjane Satrapiovou, mj. tvůrkyni komiksu a filmu Persepolis. O přípravách alba více zde.
Jedna věc z předpovědí nevyšla: album to není v duchu tradičního neworleanského jazzu. Dodejme, že naštěstí - taková deska v podání Iggyho Popa by nejspíš byla k nedoposlouchání. Z tohoto žánru nakonec zbyla jediná písnička, King Of The Dogs, v níž Iggy použil hudbu Lil Hardinové, nejen druhé manželky Louise Armstronga, ale taky poměrně významné jazzové skladatelky a kapelnice 30. let.
Album ovšem jinak působí jako jakýsi vzorkovník různých stylů, je neuvěřitelně vrstevnaté a barvité, aniž by ztratilo tah a smysl. Pocit rychlíku projíždějícího naprosto různými stanicemi ještě zvyšuje fakt, že všechny písničky jsou nebývale krátké (většina kolem tří minut). Popův styl zpěvu a jeho charizma ovšem mají takovou sílu, že utáhnou tyto rychlé zvraty bez jakékoli újmy.
A tak může klidně být deska zarámována dvěma verzemi (již dříve avizovaného) šansonu Josepha Kosmy a Jacquesa Préverta Les Feuilles Mortes, kde Pop odolal lákání známé anglické textové verze Johnnyho Mercera (Autumn Leaves) a odvážně se pustil do francouzského originálu, který nakonec přes samozřejmý akcent vůbec nedopadl špatně.
Skoro Cohenovské polohy slyšíme v I Want To Go To The Beach i ve Spanish Coast, rocekři ocení aspoň jeden kus, kde elektrické kytary přece jen zahřímají, totiž Nice To Be Dead s typicky popovským šibeničním humorem. Na půdu elektroniky se pouští v Party Time, připomínající zároveň současnější podobu chladného soundu alba The Idiot.
Pop je ovšem taky velký fanoušek starého blues, to se ví dávno, a na tomto albu tuto lásku traktuje přímo prakticky - v "ohlasové" variantě v He´s Dead/She´s Alive (kde dokonce sám hraje na akustickou kytaru), v přímočařejší a přitom modernější podobě v téměř instrumentálce She´s A Business.
Hudebně je nahrávka prakticky dílem jediného člověka, mladého kalifornského producenta a multiinstrumentalisty Hala Cragina. Ten je i spoluautorem některých písní. Sexy songem Je Sais Que Tu Sais se prolne francouzská zpěvačka Lucie Aimé, která zde převezme hlavní roli, v King Of The Dogs samozřejmě nechybějí hostující dechaři a oběma verzemi Les Feuilles Mortes krásně prokvétá teplý zvuk klarinetu Marka Phaneufa.
Smutný konec obnovených Stooges (jejich kytarista Ron Asheton zemřel letos 6. ledna na infarkt), ve kterých ještě vloni řádil i v Praze, vyřešil Iggy až nečekaně elegantně a inteligentně. A jeho fanoušci mohou začít hořet zvědavostí, kudy se jeho cesta bude ubírat dál.
Iggy Pop: Preliminaires
EMI, čas 36:19
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
