Reprízy první řady Četnických humoresek byly téměř stejně úspěšné jako první uvedení. Díval jste se také?
Ne, ani premiéru nových částí zřejmě neuvidím. My herci totiž v té době kupodivu často hrajeme. Ale někdy mi kolegové pustili televizi v klubu, takže když jsem slezl z jeviště a šel se napít, běžely Četnické humoresky a já si připadal jako stereo.
Máte od té doby, co hrajete šéfa četníků, výhody u policistů?
Za tu dobu mě asi dvakrát stavěli, poznali mě, měli radost - a hned mi dali dýchnout. Mají smůlu, když řídím, dám si nanejvýš nealkoholické pivo, takže se nedočkají. Dělali to s rozkoší, ale musím říci, že i od policistů jsem vycítil, že mají k četnické éře vztah. Ač trvala jen za první republiky, pořád má dobrý zvuk. Bývala to čest, nosit četnickou uniformu. A ta úcta trvá.
Proto jsou Četnické humoresky tak oblíbené?
Líbí se prostě proto, že je to zase jednou český seriál s českými herci nejen z Prahy. I pro mě bylo zážitkem pracovat s kolegy z krajů; do jejich divadel se jen málokdy dostanu.
Jenže třeba Detektiv Martin Tomsa byl také český seriál s českými herci - a jak dopadl...
Úspěch Četnických humoresek musím odvíjet od režiséra Antonína Moskalyka. Chvílemi je nepříjemně přísný, trvá na svém, jenže vždy ví proč. Patří k lidem, kteří televizi zakládali, zná své řemeslo, ví přesně, co chce. Je precizní ve všem, od volby herců až po takové věci, jako je kontaktní zvuk - ve výsledku věrný, ale technicky náročný.
Takže v zákulisí seriálu platila podobná pravidla jako mezi jeho hrdiny - stavovská čest, hrdá příslušnost k cechu profesionálů?
Přesně tak, navíc seriál je spojen s nostalgií dob, již nosíme ve vzpomínkách nebo v paměti zděděné od předků, s érou budování demokracie v malé zemi, na jejíchž základech se stále staví.
Přesto: nepřekvapuje vás, že i reprízu viděly dva miliony lidí?
Koláče sledovanosti pokládám za nesmyslné, srovnávat seriál se zprávami či fotbalem je zavádějící. Zatímco k repríze Četnických humoresek se lidé vrátí pro potěšení i za patnáct let, opakování starých zpráv nebo fotbalu, kde už znáte výsledek, nemá smysl.
Kdo je v soukromí vaším oblíbeným detektivem?
Jako četník bych měl asi jmenovat Petera Falka čili inspektora Columba. To je vlastně ideální policajt, navenek vypadá hloupě, ale klame tělem, je podceňován, ale vítězí skrytou inteligencí.
Měl jste někdy strach z policie?
Měl, než se po revoluci otevřely archivy. StB na mě vedla spis od roku 1977, a přestože část se skartovala, dochovalo se 324 stran. Zajímavé čtení - našel jsem tam jména šestnácti udavačů. Ti hlavní zemřeli, z ostatních se mi omluvila jediná kolegyně.
Nebylo to čtení v archivu spíše hořké než zajímavé?
Hlavně se člověku vybaví ten strach z výslechů - na strachu byl tehdejší režim založen. Strach hlavně o blízké a přátele, abych jim nic nepřivodil. Pak to pomine, doba se převrátí, a když v těch záznamech listujete, působí to hrůzostrašně, a najednou i komicky. Čtu si, že mě po výslechu odvedli „z budovi“, s měkkým i, a říkám si - Tak toho jsme se báli?!
Odpustil jste lidem, kteří s StB spolupracovali?
Nejde o odpuštění. Registr, který teď zveřejnili, je nezajímavý. Tím žijí jen lidé, kteří se s režimem nikdy nestřetli, byli tak bezvýznamní, že si jich ani nevšímal. Pro ty je to senzace. Ale za každým podpisem v registru musíte vidět celý příběh, lidský osud. Jaký byl za podpisem skryt nátlak, strach, výhrůžky, nebo třeba zloba, závist. Ale vždy za každým jménem je třeba znát všechny okolnosti.
Dnes už se policistů, doufám, nebojíte?
Snaží se, jsou slušní, korektní, pomáhají. A nejen mně, protože mám známý obličej. Při povodních policisté evakuovali mou babičku, odmítla odejít včas, ubytovali ji v policejní akademii, a protože nemá mobil, našel jsem ji až přes internet. Chovali se k ní úžasně. Takové policie, stejně jako někdejších četníků, si můžeme vážit.
Nové díly četnického seriálu začnou svatbou a skončí v porodnici. Zatím |
Na četnické stanici se ve třináctém díle první řady objevila coby nečekaný vánoční dárek sličná dcera hlavního hrdiny velitele Arazíma. Sotva okouzlila jeho mladšího kolegu Jarého, seriál Četnické humoresky skončil. A dva roky diváci čekali, jak to bude dál. |
Tomáš Töpfer během on-line rozhovoru v redakci iDNES. |