Z inscenace Heda Gablerová ve Švandově divadle. | foto: Archiv Švandova divadla

Ibsenova Heda hledá ve Švandově divadle zrůdu v ženské podobě

  • 3
Daniel Špinar nazkoušel Ibsenovu Hedu Gablerovou. Drama z roku 1890 doznalo v pražském Švandově divadle změn, přesto režisér potvrdil, že téma pokřivených vztahů je stále aktuální.

Heda, provdaná Tesmanová, žije se svým mužem v luxusní vile. Sám autor popsal vnitřní vybavení sídla, na smíchovské scéně se však hraje v prázdném prostoru s nejnutnějšími kusy nábytku, především klavírem a židlemi, které hlavní hrdinka někdy zbytečně přenáší z místa na místo.

K Ibsenově Hedě toužící po přepychu a pohodlí se podobné akce příliš nehodí, účinkující navíc občas na jevišti ledabyle postávají a asi by bylo lepší, kdyby si měli kam sednout. Vtipně vymyšlená je naopak dlouhá záclona nahrazující oponu.

V místnosti chybí dramatikem předepsaný portrét generála Gablera, před jehož "zraky" má Heda konat své činy. Otec je zpřítomněn pouze dvěma pistolemi – dcera je v úvodu ukládá do vestavěné skříňky uprostřed pokoje.

Boty jako leitmotiv

Honosnost domu je dána jeho "umístěním v exteriéru". Stěny jsou obehnané fotografií s norským fjordem, navzdory "výhledu" je tu mladá panička jako ve zlaté kleci. Přírodní scenérii narušuje jen průhled do zahrady.

Leitmotivem Špinarova vlídnějšího výkladu hry je dámská obuv. Na začátku si Heda vybírá z mnoha párů lodiček a sandálů ten s nejvyšším podpatkem, takže příznačně mírně "přeroste" svého manžela (David Punčochář).

Z inscenace Heda GablerováZ inscenace Heda Gablerová

To ovšem neplatí o dávné Hedině lásce Eilertovi (Martin Pechlát), který svou bývalou milenku převyšuje nejméně o hlavu. S botami přijde do styku i rodinný přítel JUDr. Brack.

Nejprve Hedě jeden zlatý pár daruje, posléze, když ji má ve své moci, její střevíce rovná. K nejlepším momentům inscenace patří ten, kdy Heda promítá Eilertovi fotky ze svatební cesty. Diapozitivy jsou prázdné stejně jako její manželství a život.

Tragickou story průběžně odlehčuje Brack v podání Luboše P. Veselého. Vedle jeho laškovných kreací a nadhledu nad situací v představení zazní třeba vtip o jakési Noře, která se vrátila k manželovi; jasná narážka na Ibsenovu nejznámější hru.

Titulní role připadla herečce Janě Strykové. Její nešťastná nedospělá Heda není "zrůdou v ženské podobě", jak dotyčnou popsaly recenze na konci 19. století. Přestože intrikuje a dokáže být zlá, má i křehké polohy, a někdy budí soucit.

K celkovému zjemnění přispívá také píseň Sunday Morning od Velvet Underground. Režisér záměrně vykreslil hrdinku přijatelněji než dramatik. Tím ovšem mimo jiné oslabil vztahy mezi některými postavami. Přestože je tato interpretace možná, nejnovější Heda Gablerová mě neoslovila a nezasáhla tak silně jako její literární předloha.

HODNOCENÍ MF DNES 70%