V tak obskurní podívané, jež se snesla na obrazovky z Helsinek 10. a 12. května, by neobstál ani tančící Maxipes Fík. Jakápak hudební reprezentace.
Eurovizi si pronajal spolek vyšňořených interpretů druhé a třetí kategorie, mezi kterými český Kabát, maďarská zpěvačka Magdi Rúzsa nebo irská skupina Dervish působili jako Marťani. Vypadali a hráli totiž normálně. Šanci měly hlavně figury vystoupivší snad z exotického vetešnictví nebo rovnou z muzea voskových figurín.
Zlatý Ein Kessel Buntes
Soutěž písní? Nesmysl. Spíš karneval kýče, oslava pouťového šmé. Copak od roku 1974, kdy ji vyhrála švédská ABBA, Eurovize něco pořádného vyprodukovala? Není divu, když Švýcarsko mohla zastupovat prapodivná postava DJ Bobo, jednotka hudební odpudivosti.
Ostatně důkaz, že Velká cena Eurovize nepatří muzice, předložila supervelmoc Velká Británie. Její trapně kašírovanou skupinu Scooch by vypískali snad v každém londýnském klubu.
Zlatý Ein Kessel Buntes neblahé paměti! Člověk by se málem omluvil Petru Novotnému, sourozencům Gondíkovým či Vláďovi Hronovi za jejich „zábavné“ pořady. Pokud by se nějaký Čech vypravil do příští Eurovize, mohla by Česká televize přijmout jiná pravidla.
V konkurzu vybrat jednoznačně nejhorší interprety, možná sáhnout rovnou do Hvězdných pěchot ze soutěže Česko hledá SuperStar. Anebo vyslat kapelu jako třeba Monkey Business, která by se nad Eurovizi pobaveně povznesla.
V Helsinkách se ukázala snad jediná zajímavá věc. Státy Balkánu, které proti sobě nedávno válčily, se podpořily navzájem a vynesly na trůn zástupkyni Srbska. A Estonci, kteří mají zlé vzpomínky na Sovětský svaz, hlasovali pro Rusy.
Ani nadnárodní hlasovací vstřícnost však nevyvrátí názor, že Česko a Česká televize už nemusí, ba ani nemá asistovat při tak drahém, úchylném nesmyslu.
