Italský číšník Guido přijíždí na konci třicátých let z vesnice do města, aby zde pracoval v hotelu svého podivínského strýčka. Hned po příjezdu se na první pohled zamiluje do krásné, ale již zadané, učitelky Dory. Guido si ji přesto odveze na koni přímo ze zásnubní hostiny, před očima jejího nastávajícího, místního fašistického pohlavára. Po čase se vezmou a mají spolu syna Giosua.
Idylka končí v posledním roce války, kdy je Guido se synem poslán za svůj židovský původ do koncentračního tábora. Dora je nechce opustit a dobrovolně se také přihlásí do transportu, nakonec ale skončí v ženském táboře, oddělena od své rodiny.
Guido chce uchránit Giosua před všemi hrůzami a terorem, a proto před ním předstírá, že to všechno kolem nich je jen taková hra. Když ho nikdo neuvidí, nebude mluvit, žádat svačinu nebo chtít domů, dostane vždy body a kdo jich jako první nasbírá tisíc, vyhraje opravdový tank.
V posledním dni války, večer před tím, než tábor osvobodí američtí vojáci, je Guido zastřelen, když se snažil odvést pozornost od svého syna a nalézt Doru v ženské sekci tábora. Giosuo vyleze následující den ze svého úkrytu a před ním stojí tank, opravdový a s bílou hvězdou na přídi - vyhráli.
Benigni ve svém filmu skvěle spojil komedii s vážným a smutným tématem. Hlavní hrdina, i když prožívá životní katastrofy, neztrácí smysl pro humor a ryze optimistický pohled na svět a to hlavně díky neutuchající fantazii a lásce ke své ženě a synovi. Člověk má obrovskou moc překonat i to největší zlo a neštěstí, jen když se o to pokusí, záleží to na něm, zda se zlomí nebo bude doufat. Život je krásný není filmem, který vám jen tak proběhne před očima a zase zmizí z vašeho vědomí, jeho síla a optimistický náboj ve vás zůstane dlouho.
Záběr z filmu Život je krásný |