_N.JPG)
Málokdy se na naší scéně stane, že původní víceméně experiment se spojením dvou protagonistů odlišného hudebního základu přeroste v naprosto životaschopný a beze švů se prolínající celek. A málokdy se na naší scéně stane, že někdo dokáže podat poměrně "těžkou" hudbu s takovou nonšalancí, sdělností a grácií, že si už po jednom dvou posleších můžete pohvizdovat melodie, které vám uvízly v hlavě. Příkladem obojího je album Vertigo Quintet & Dorota Barová.
Česko-slovenský Vertigo Quintet je vůdčí kapela mladé české jazzové scény a aktuální projekt je pro něj již třetím počinem, přičemž za debut si v roce 2005 vysloužil cenu Anděl v kategorii Jazz & blues. Zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová vzešla z prostředí brněnské alternativní hudby, nejznámější je jako polovina dnes už evropsky proslulého dua Tara Fuki. Na jeho vloni vydaném třetím albu Auris, jež obdrželo Anděla v kategorii World music, Vertigo Quintet hostuje.
K současné jazzové hudbě patří neodmyslitelně hudební vzdělání, a to všichni protagonisté tohoto projektu mají. Éra "geniálních diletantů" už dávno skončila a k hudbě, která na jejich odkazu staví, se přistupuje mnohem více hlavou. Neopominutelný je ovšem i hudební rozhled, sahající mimo vlastní žánr - ten je právě pro scénu, kterou reprezentuje Vertigo Quintet, příznačný. O lásce a obdivu například k mnoha představitelům popu a rocku tito muzikanti spíš hovoří, než že by se jimi přímo nechali ovlivňovat, některé stopy, právě třeba v oné výše zmíněné sdělnosti, na nich bezpochyby zanechali.
Přestože ale ona "hlava" hraje v hudbě Vertigo Quintetu a Doroty Barové značnou úlohu, rozhodně to nikterak nevylučuje zapojení emocí - jejich hudba má ke chladu na míle daleko. Přes precizní intonační kouzla, která předvádí třeba ve skladbě Mašmaráda, je Dorota Barová všechno, jen ne takzvaně "éterická" zpěvačka. I když by teoreticky její lyrické texty - tradičně v polštině, což fanoušky Tara Fuki nepřekvapí - mohly vybízet k opaku, zpěvaččina "citová investice" do jejich interpretace a skoro až robustnost výrazu je velmi podstatná - a právě pro toto spojení signifikantní. Totéž platí i o (častějších) vokálních partech beze slov.
Album tvoří sedm skladeb. Tři z nich Barová otextovala, k jedné, s názvem Nieraz, která poměrně přesně ukazuje, i přes odlišné aranžmá, ucelenost jejího autorského rukopisu, složila i hudbu. Autorství dalších skladeb si mezi sebe rozebrali pianista Vojtěch Procházka, saxofonista Marcel Bárta a trumpetista Oskar Török. Právě ten přišel s nejsevřenějším tvarem ve zmíněné Mašmarádě, lehce "stříklé" iberskou harmonií.
Nejblíže tomu, co běžný posluchač rozumí pod pojmem "jazz", je jako skladatel Vojtěch Procházka, zejména v úvodním Sextetu, skladbě, která je vlastně jakousi proklamací celého projektu, který traktuje, že přes formální označení je dnes Barová de facto členkou Vertigo Quintetu (a že označení Vertigo Sextet je možná jen otázkou času - každopádně by bylo logické).
Nejrozmáchlejší - nejen co do stopáže, ale především stylově - je Marcel Bárta. Jeho skladby, zejména Em Outra Parte a závěrečná Nahoru, se také zdají být nejotevřenějším polem pro volnou improvizaci jednotlivých členů, čehož například Oskar Török v prvně jmenované využívá skutečně bezezbytku. Extatický free průběh a zejména závěr Nahoru a celého alba sice poněkud vybočuje z celkového ladění předchozí bezmála hodiny, jako tečku jej však lze klidně přijmout.
Album vznikalo - jako většina nejlepších s jazzem souvisejících domácích desek posledních měsíců - v kooperaci s polským, pro české muzikanty doslova "kultovním" zvukovým inženýrem a producentem Tadeuszem Mieczkovskim. Mezi 20. zářím a 10. říjnem se Vertigo Quintet s Dorotou Barovou vydává na česko-slovenské turné, na kterém své vynikající album evropské úrovně koncertně podpoří.
Vertigo Quintet & Dorota Barová
vyd. Animal Music, čas 57:29
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
