Z jazzové várky, které se průběžně věnujeme tento týden, se album Aspoň jednu krásu světa vymyká hned v několika směrech. Je jedním z pouhých dvou zpívaných a právě na něm mají značnou váhu texty. Navíc jej lze jen stěží označit za "čistě jazzové" - tento žánr je jen jednou z mnoha příměsí, které tvoří ono konrádovsky příslovečné "gumbo" (tedy neworleanský "eintopf" všeho, co dům dá) stylů, které český veterán foukací harmoniky a v neposlední řadě i hudební publicistiky má v oblibě a po svém je ve své tvorbě s o generaci mladší kapelou propojuje a přetváří.
Na české hudební scéně je Konrád obecně považován za bluesmana. Skutečnost je taková, že se z této úzké škatulky pokouší vymanit už dlouhá léta - nejde jen o jeho studiová a koncertní pohostinská vystoupení snad ve všech žánrech, ale i o členství v kapelách, které sice blues měly alespoň částečně "v náplni práce" a třeba i názvu, ale vždy se snažily s archetypálním modelem nakládat poměrně volně. Týkalo se to Konrádova frontmanství ve "funkovém minibigbandu" Šavle meče i partnerství s Peterem Binderem v jejich společném Binder-Konrád Blues Bandu. Ve skupině Gumbo ovšem své "zaječí úmysly" od žánrové vyhraněnosti dotáhl zatím nejdál.
. Kdo je Ondřej KonrádHráč na foukací harmoniku, zpěvák, textař a žurnalista, ročník 1950. S hudbou i novinařinou začal už na konci 60. let. V 80. letech hrál v Blues Bandu Luboše Andršta a Petera Lipy a měl vlastní kapelu Blues Union. V následujícím desetiletí hrál v kapelách Šavle meče a Binder-Konrád Blues Band. Roku 2000 založil skupinu Gumbo. V současné době je zároveň členem souborů Luboš Andršt Blues Band, Blues Session a Visegrád Blues Band. Je nejvyhledávanějším studiovým hráčem na foukací harmoniku - hrál např. s Dežem Ursinym nebo kapelami Wanastowi Vjecy či Druhá tráva. Jako publicista přispíval v 70. a 80. letech do Melodie a Gramorevue, v 90. letech byl členem redakce Rock & Popu. Dnes je hudebním publicistou na volné noze a politickým komentátorem Českého rozhlasu. |
Od úplných počátků kapely, kdy Gumbo hledalo svou tvář a mladší muzikanti spíše dělali kvalitní stafáž svému "legendárnímu" frontmanovi, to vše na pozadí sice originálně uchopených, nicméně vesměs převzatých a standardních skladeb, se kapela vyvinula k naprosté autorské i výrazové osobitosti. I když fanoušci na regulérní album čekali déle, než bývá zvykem (Gumbo existuje už osm let), je vlastně dobře, že debutuje až nyní, kdy má pohromadě dostatek silného vlastního repertoáru a pevnou pozici na domácí scéně.
V písních Gumba se výborně potkává skladatelský talent kytaristy Josefa Štěpánka a varhaníka Jakuba Zitka s Konrádovým, vlastně v relativně pokročilém věku "objeveným" nadáním psát skutečně výborné, prožité a přitom poetické texty, na dlouhé a dlouhé hony vzdálené tolik rozšířené české bluesové poetice "má mě ráda - nemá mě ráda - jsem zase namol". Konrád sám občas mluví o svých písních jako o šansonech - a má pravdu. Ono "divadlo světa ve třech minutách" krásně rozkvétá třeba ve velmi osobních úvodních Kamarádech z kdysi nebo seifertovsky pojmenované titulní písni.
Ten, kdo sleduje dráhu skupiny Gumbo, nemůže přeslechnout ještě jednu podstatnou věc: v souvislosti s Konrádovým textařským angažmá se výrazně zlepšil jeho pěvecký projev. Samozřejmě není a nikdy nebude žádný velký zpěvák - toho si, mimochodem, pozval k závěrečnému duetu v Dylanově All Along The Watchtower. Je jím Robert Křesťan. O "krasozpěv" ale v tomto žánru-nežánru nejde. Důležité je, že se v Konrádově interpretaci pozitivně stýká to, co bývá nazýváno "muzikantským zpíváním", a síla a uvěřitelnost autorského podání textů, z nichž mnohé by jen těžko mohl zpívat někdo jiný.
Pajány by se daly pět na instrumentální stránku alba. Omezme se jen na to, že Gumbo tvoří kromě zmíněných ještě rytmika Daniela Eberle (basa) a Romana Vícha (bicí) a že mezi dalšími hosty najdeme třeba zpěvačku Janu Lota, saxofonistu Marcela Bártu, perkusistu Miloše Dvořáčka či akordeonistu Radka Pobořila. Neboli vybranou společnost, která zasedla u pomyslného kuchyňského stolu a všem, kteří mají zmlsané chuťové buňky, navařila mimořádně chutnou lahůdku.
Ondřej Konrád & Gumbo: Aspoň jednu krásu světa
vyd. Indies Happy Trails, čas 53:07
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
