Skupina by ovšem mohla získat i titul Koncertní úvod roku. Nastoupit na scénu s krabicí na hlavě a ještě nezvykle brzy, už v půl osmé, to chce mít "koule". Tedy vlastně krychle. Koncept scény totiž vycházel z "kostičkové grafiky" alba Yes.
Bílé kostky v pozadí se tak staly slavobránou při příchodu dua a zároveň projekční plochou. Zeď z nich se poprvé symbolicky zhroutila při písni Building A Wall. Následující Go West ovšem naznačila jednu věc: i když poslední studiová nahrávka patří k tomu nejlepšímu, co Pet Shop Boys mají v diskografii, těžištěm koncertu zůstanou starší jistoty.
Při vystoupení však převládala vizuální podoba, obzvlášť u písní, při nichž si publikum sice podupávalo, ale nezpívalo.
Z koncertu Pet Shop Boys
Potlesk se ozval nečekaně ve chvíli, kdy hráč na klávesy Chris Lowe, který má jindy kamenný výraz, opustil svůj pultík a zapochodoval si s oživlými domečky z projekce. Duo však pódium nemohlo zaplnit, i když se obklopí desítkami krychlí. A čtveřice tanečníků navlečených do elasťáků, kteří tancovali - překvapivě s krychlemi umístěnými na různých částech těla včetně hlavy - tančících jako John Travolta v Horečce sobotní noci, také nemusí každému sedět.
Stačilo však vytáhnout jakoukoliv hymnu tanečního popu, třeba New York City Boy nebo Always on My Mind, a ti co na chvíli zapomněli, proč přišli, byli zase doma. A když Tennant s Lowem zahráli pecku Viva La Vida od Coldplay, hala začala jančit.
Jenže... Tady nejde jen o hity a odhalené blondýnky krychlí zbavené. Pet Shop Boys umějí zaujmout i novinkami. Až dá více Čechů šanci desce Yes, pochopí, že se dvojice nezastavila u příjemně vlezlých popěvků Se A Vida É a West End Girls. Jinak zůstaneme jen retrofanoušky. Poctivými, věrnými, ale zbytečně zaseknutými v minulosti.
Hodnocení: 70 %
