Dan Bárta

Dan Bárta | foto: SONY BMG © Anna Mrázek Kovačič

I na nepřekvapivém albu je Dan Bárta výjimečný

Situace v domácí produkci velkých vydavatelství (což je vlastně synonymum pro komerčně orientovanou popovou scénu) je tak tristní, že každému záblesku inteligence a opravdové hudby by se měla stavět slavobrána.

Proto je skutečně - v dobrém slova smyslu - nepochopitelné, jak se může na výši popularity už tak dlouho držet Dan Bárta s kapelou Illustratosphere, tedy skoro jazzový projekt.

Je to zvláštní, jak snadno jsme si na něj zvykli, jak jej přijímáme jako housku na krámě. "Hm, novej Bárta, to bude asi dobrý," řekne si leckdo. A hotovo.

Bude mít pravdu, nové album Animage je skutečně dobré. Nemá smysl opakovat, že tak šikovní muzikanti, kteří se v Illustratosphere sešli, by jen těžko pustili do světa podprůměrnou nahrávku.

I kdyby na ní nebylo nic jiného než nenápadná hráčská virtuozita (nenápadná proto, že se tu na rozdíl od "opravdového jazzu" prakticky nesóluje) a Bártův standardně výborný zpěv, byl by poslech Animage velmi příjemným zážitkem.

V čem je tedy album oproti svým předchůdcům jiné a třeba i lepší? Jiné je jistě v počtu písní a celkové délce, což není tak povrchní rys, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Vývoj kapely na třech dosud vydaných studiovkách směřuje k větší sevřenosti a snaze o co nejpřesnější výraz. Od obdivu k sobě samým, k vlastním muzikantským možnostem, od radosti z toho, že se těch šest lidí instrumentálně "tak dlouho hledalo, až se našlo", se důraz přesunul do jiné, možná vyšší úrovně.

Kdyby to neznělo tak hloupě mysticky, docela přesné by bylo říci, že v Illustratosphere je na prvním místě "duchovní souznění". A to se pochopitelně zpět odráží do hudby, do jejího úspornějšího, ale přitom vydatnějšího pojetí.

Textů, jejichž autorem je převážně Bárta, se to úplně netýká, i když taková bezmála "zenová" zkratka, jako je hříčka v písni nazvané Li, nemá v tvorbě téhle kapely obdoby. Jinak však texty pokračují v nastavené linii - velmi osobní a vlastně i originální, jež však nemusí vyhovovat každému.

Bártův silně vyvinutý dar zvukomalebnosti, záliba v obrazech, které dobře znějí, jakkoli jejich obsahu rozumí jen on (a možná ani to ne - což by u této disciplíny nebylo nic neobvyklého), je na domácí scéně unikátní neméně jako hudba Illustratosphere.

Bárta má cit pro hru se slovy. Často jsou jednoduchá, ale skoro vždy objevná, přesně cílená a často i vtipná (být romantický je pitomé/být pitomý je romantické).

Z řečeného snad vyplývá to nejpodstatnější. Album Animage není v kontextu tvorby Dana Bárty a Illustratosphere nikterak přelomové a přes drobné posuny ani překvapivé. Je však setrvale kvalitní a na naší scéně výjimečné.

DAN BÁRTA & ILLUSTRATOSPHERE - Animage
Sony BMG, celková délka 47:55, doporučená cena 299 korun.
Hodnocení iDNES.cz: 80%