Baskytarista Nicky Wire před vydáním prohlašoval, že půjde o poslední pokus kapely o masovou komunikaci. A je třeba konstatovat, že ten pokus vyšel přesně podle citátu T. S. Eliota v bookletu, který říká, že jednoduchost je věcí silného momentu nebo let uváženého
snažení. Britská kytarová scéna už dlouho nenabídla nahrávku, která by byla na první dobrou tak moc prvoplánově chytlavá a hitová a přitom vůbec ne hloupá.
Rádiový singl (It’s Not War) Just The End Of Love, který album otvírá, je esencí desky, na které se kapela nestydí za žádnou popovou finesu. Stadionové refrény rozehrává s rozmáchlostí Queen, i když je tak nějak patrné, že rytmická sekce vyrůstala na starých soulových nahrávkách z Motownu.
Postcards From A Young Man však nestojí a nepadá s jediným singlem. Silných písniček je tu většina – od té titulní přes Some Kind Of Nothingness s procítěným soulovým finále či nostalgické Golden Platitudes. Popovou vybroušeností dávají Manics skvěle vzpomenout
na slavné album Everything Must Go z roku 1996, i když novinka zůstává spíš jeho ozvěnou.
Je to asi jejich nejméně angažovaná nahrávka, ale i tak zůstávají mohykány politického rocku, kteří dokážou zpívat třeba o konci éry britské manufaktury. Novinka Manics je zkrátka živoucí, dotažená vzpomínka, již se vyplatí poslouchat bez politických i kulturních předsudků.
Manic Street Preachers: Postcards From A Young Man
CD, 249 korun
Hodnocení MF DNES: 80 %
